zdroj: oba snímky, SOA Děčín

Učitel Josef Maria Fiedler  

Každý, kdo se zajímá o historii vně šluknovského výběžku, zná úžasnou knihu „Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau“, kterou v roce 1897 sepsal učitel Josef Fiedler ve Velkém Šenově, o rok později byla vydána v Rumburku.

Narodil se 25.9.1858 jako Josef Maria Swoboda, čtvrtý potomek z devíti dětí v židovské rodině dlouhodobě usazené v Neustupově čp. 6, okres Benešov, Středočeský kraj. Je autorem historické naučné knihy „Vlastivěda politického okresu Šluknov“. Jeho otec, obchodník Florian Fiedler, se narodil 1.6.1827 v Neustupově čp. 63, Markusovi Fiedlerovi a Marii roz. Swobodové. V době před sňatkem přejímá Florian české rodné příjmení své matky, Swoboda. V první polovině 19 stol. bylo běžné, že židé přecházeli od německých k českým příjmením. Florian Swoboda se dne 10.1.1852 v Neustupově se oženil s Marií (*1825), dcerou Sofie Moravetz ze Skuhrova u Sedlčan.

Po absolvování povinné školní docházky začal Josef Maria Fiedler studovat na čtyřletém učitelském ústavu v Českých Budějovicích, které dokončil v roce 1878. Ještě v témže roce nastoupil do školy ve Starých Křečanech, kde působil jako pomocný učitel až do března roku 1883. Co jej zavedlo ze středních Čech do Šluknovského výběžku v roce 1878, se už nedozvíme.
 
V roce 1882 konvertoval od židovského vyznání ke katolické církvi a dne 8.9.1882 se ve Starých Křečanech nechal pokřtít. Zároveň v této době začíná používat německé příjmení svého dědečka z otcovy strany Fiedler, které se více hodí pro život v německy mluvící části Čech. Křest podstoupil pravděpodobně z důvodu sňatku s katoličkou Marií Annou, nar. roku 1857 ve Vlčí Hoře. Rodné příjmení této první manželky ani datum jejího narození nebylo dosud dohledáno, stejně tak jako jejich sňatek.

Od dubna do srpna roku 1883 Josef Fiedler krátce vyučoval v Novém Hraběcím a v novém školním roce od 1.9.1883 vyučoval ve škole v Brtníkách, kde působí nepřetržitě do 31.8.1894.

Jako mladý učitel začal v tomto kraji bádat v oblasti místní historie; jeho eseje a články vycházely v Rumburských novinách (Rumburger Zeitung) a odborných časopisech; v Brtníkách v roce 1888 sepisuje publikaci „Příspěvky k historii průmyslové lokality Brtníky“ (Beiträge zur Geschichte des Industrieortes Zeidler), kterou vydává Heinrich Pfeifer v Rumburku.
Podle vyhlášky okresní školní rady (Bezirksschulrat) ze dne 25. srpna 1838, je pan Josef Fiedler, dosavadní učitel v Brtníkách, jmenován prozatímním učitelem v Šenově a nastupuje zde na své místo od 1. září 1894.
Při působení v Šenově sepsal v roce 1897 svou nejdůležitější knihu, Vlastivědu politického okresu Šluknov (Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau), která byla vydána v Rumburku Heinrichem Pfeiferem v roce 1898 vlastním nákladem dvou okresních učitelských spolků. Jakkoliv je bezmála pět set stran čítající dílo, jež doprovází řada fotografií a litografií, poplatné době svého vzniku, slouží dodnes jako důležitý pramen pro poznání vlastivědy místního kraje.

Dne 19. prosince 1901 Josef Fiedler dlouhodobě onemocněl a uzdravený se vrátil k výuce 28. dubna 1902. Jaká nemoc ho trápila, se nepovedlo zjistit.

Podle výnosu c.k. Okresní školní rady ve Šluknově ze dne 30. dubna 1904  byl prozatímní starší učitel Josef Fiedler jmenován prozatímním řídícím učitelem na chlapecké a dívčí obecné škole v Šenově (později Velký Šenov). Jako učitel v té době působí již téměř 26 let, z toho 10 let vyučuje v Šenově.
Na svou žádost byl od 1. srpna 1905 uvolněn z funkce řídícího učitele. Jeho manželka, Anna Marie Fiedlerová, byla dne 10.6.1905 z iniciativy svého manžela přijata do psychiatrické léčebny v Kosmonosech, která byla v té době k Šluknovskému výběžku nejblíže, kde o rok později, dne 14.6.1906, umírá na zánět pohrudnice. V době pobytu manželky v léčebně, Josef Fiedler ve zdejších školách nepůsobí. Po úmrtí manželky nastupuje Josef Fiedler s novým školním rokem do školy v Novém Hraběcí čp. 49 kde byl výnosem c.k. Zemské školní rady ze dne 2. února 1906 č. zápisu 3556 jmenován ředitelem školy, s nástupem do funkce 1. srpna 1906.
Josef Fiedler byl 13 let vdovcem, než se ve svých 61 letech podruhé oženil, a to s Annou Ludmilou Čupíkovou, nar. 5.10.1869 v Dubé (Hirschberg) rodičům Josefu Čupíkovi a Terezii roz. Kumpe. Tento druhý sňatek dne 26.8.1919 proběhl ve škole v Novém Hraběcí, kde pan učitel již 13 let působil a bydlel. Obě manželství Josefa Fiedlera zůstala bezdětná.
V roce 1921 manželé Fiedlerovi stále obývají školu v Novém Hraběcí. Ředitel školy odešel do důchodu v roce 1922 a s manželkou se přestěhovali do Rožan čp. 1.
Až v létě roku 1927 manželé odchází ze Šluknovského výběžku a stěhují se za příbuznými do Lovosic. I v důchodu byl Josef Fiedler velmi aktivní, v novém místě se i nadále angažuje ve školství a mládežnických spolcích, cestoval do Palestiny, Egypta a Itálie, také trávil dlouhý čas v archivech a připravoval nové vydání a pokračování Vlastivědy pod názvem „Nejstarší historie Šluknovska, a to o rozšířeném území zaujímající politické okresy Šluknov, Rumburk a Varnsdorf. To již bohužel nestačil vydat knižně a rukopis se dnes nachází ve Státním okresním archivu Děčín.
Na jaře roku 1937 utrpěl zlomeninu nohy, na jejíž následky a komplikace v souvislosti s cukrovkou zemřel v nemocnici v Litoměřicích dne 5.12.1937 a byl pohřben v Lovosicích. O úmrtí staršího učitele (Oberlehrer) Josefa Fiedlera informoval článek v deníku Reichenberger Zeitung ze dne 13.12.1937. Manželka Anna Ludmila zemřela v roce 1943, též byla pohřbena na místním hřbitově v Lovosicích, což dokládá zápis v knize "Pozemková kniha rodinných a vlastních hrobů na novém hřbitově", hrob 205 a u. b - fond Archiv města Lovosice, kniha 5: „Pohřbena na lovosickém hřbitově vedle svého manžela.“
Pomník bohužel nebyl zachován, při prohlídce Lovosického hřbitova v březnu 2024 již nebyl nalezen.

M. + A. Turynovi, Šluknov ( květen 2024)

Zdroje:
Státní oblastní archiv v Litoměřicích, Sbírka matrik severočeského kraje
Státní okresní archiv v Děčíně, Sčítání obyvatelstva 1921
Národní archiv, Matriky židovských náboženských obcí v českých krajích
Krajská vědecká knihovna v Liberci

*******************************************************************************************************

německá verze:

Josef Maria Fiedler, Lehrer und Buchautor im Schluckenauer Zipfel

Jeder, der sich für die Geschichte des Bezirks Schluckenau interessiert, kennt das wunderbare Buch „Heimatkunde des politischen Bezirkes Schluckenau“, das 1897 von dem Lehrer Josef Fiedler in Schönau, später Groß Schönau, geschrieben und ein Jahr später in Rumburg veröffentlicht wurde.
Er wurde am 25.9.1858 als Josef Maria Swoboda geboren, als viertes von neun Kindern einer jüdischen Familie, die seit langem in Neustupov Nr. 6, Bezirk Benesov, Mittelböhmen, ansässig war. Sein Vater, Florian Fiedler, ein Kaufmann, wurde am 1. Juni 1827 in Neustupov Nr. 63 als Sohn von Markus Fiedler und Maria, geb. Swoboda, geboren. Vor seiner Heirat nahm Florian den tschechischen Mädchennamen seiner Mutter, Swoboda, an. In der ersten Hälfte des 19. Jahrhunderts war es unter Juden üblich, von deutschen zu tschechischen Nachnamen zu wechseln. Florian Swoboda heiratete am 10. Januar 1852 in Neustupov die Maria (*1825), Tochter von Sofie Moravetz aus Skuhrov bei Sedlčany. Am 26.09.1858 wurde der Sohn Josef geboren.
Nach Beendigung der Schulpflicht begann Josef Maria Fiedler sein Studium am vierjährigen Lehrerseminar in Budweis (České Budějovice), das er 1878 abschloss. Im selben Jahr kam er an die Schule in Alt-Ehrenberg, wo er bis März 1883 als Hilfslehrer tätig war. Was ihn 1878 aus Mittelböhmen in den Schluckenauer Winkel führte, werden wir nie erfahren.

Im Jahr 1882 konvertierte er von der jüdischen Religion zur katholischen Kirche und wurde am 8. September 1882 in Alt-Ehrenberg getauft. Gleichzeitig nahm er den deutschen Nachnamen seines Großvaters väterlicherseits, Fiedler, an, der für das Leben im deutschsprachigen Teil Böhmens besser geeignet war. Getauft wurde er wahrscheinlich wegen seiner Heirat mit einer katholischen Frau, Maria Anna, geboren 1857 in Wolfsberg. Weder der Geburtsname dieser ersten Frau noch ihr Geburtsdatum sind überliefert, ebenso wenig wie das Datum ihrer Eheschließung.
Von April bis August 1883 unterrichtete Josef Fiedler kurz in Neu-Grafenwalde und im neuen Schuljahr ab 1. September 1883 in der Schule in Zeidler, wo er bis zum 31. August 1894 ununterbrochen arbeitete.
Schon als junger Lehrer begann er mit heimatkundlichen Forschungen in der Region; seine Aufsätze und Artikel wurden in der Rumburger Zeitung und in Fachzeitschriften veröffentlicht; in Zeidler verfasste er 1888 eine Publikation mit dem Titel „Beiträge zur Geschichte des Industrieortes Zeidler“, die von Heinrich Pfeifer in Rumburk herausgegeben wurde.

Gemäß der Verordnung des Bezirksschulrats vom 25. August 1894 wurde Herr Josef Fiedler, ehemals Lehrer in Zeidler, zum Aushilfslehrer in Schönau ernannt und trat seine Stelle dort am 1. September 1894 an. Seine definitive Anstellung als Lehrer erfolgte dann zum 19. Mai 1895.
Während seiner Tätigkeit als Volksschullehrer in Schönau verfasste er 1897 sein wichtigstes Werk, die Heimatkunde des politischen Bezirkes Schluckenau, die 1898 im Verlag Heinrich Pfeifer in Rumburg erschien, herausgegeben von den beiden Bezirkslehrervereinen. Obwohl das fast fünfhundertseitige Werk, das von zahlreichen Fotografien und Lithografien begleitet wird, zeitgenössisch ist, dient es auch heute noch als wichtige Quelle zum Verständnis der lokalen Geschichte der Region.

Am 19. Dezember 1901 erkrankte Josef Fiedler für längere Zeit, erholte sich und nahm am 28. April 1902 seine Lehrtätigkeit wieder auf. Es war nicht möglich, herauszufinden, an welcher Krankheit er litt.
Nach einem Erlass des Bezirksschulrats in Schluckenau vom 30. April 1904 wurde Josef Fiedler zum zeitweiligen Oberlehrer an der städtischen Knaben- und Mädchenschule in Schönau (später Groß Schönau) ernannt. Zu diesem Zeitpunkt war er bereits seit fast 26 Jahren als Lehrer tätig, davon 10 Jahre in Schönau.
Auf seinen Wunsch hin wurde er am 1. August 1905 von seinem Amt als Schulleiter entbunden. Seine Frau Anna Marie Fiedler wurde am 10. Juni 1905 auf Betreiben ihres Mannes in die psychiatrische Klinik in Kosmanos/Kosmonosy eingewiesen, die damals der Region Schluckenau am nächsten lag, wo sie ein Jahr später am 14. Juni 1906 an einer Rippenfellentzündung starb. Zum Zeitpunkt des Krankenhausaufenthalts seiner Frau war Josef Fiedler nicht in den örtlichen Schulen tätig. Nach dem Tod seiner Frau begann Josef Fiedler das neue Schuljahr an der Schule in Neugrafenwalde Nr. 49, wo er durch den Erlass des Landesschulrates vom 2. Februar 1906, Registernummer 3556, zum Schulleiter ernannt wurde und sein Amt am 1. August 1906 antrat.

Josef Fiedler war 13 Jahre lang Witwer bevor er im Alter von 61 Jahren zum zweiten Mal heiratete, und zwar Anna Ludmila Čupíková, geboren am 5.10.1869 in Dubá (Hirschberg) als Tochter von Josef Čupík und Theresia, geb. Kumpe. Diese zweite Heirat fand am 26.8.1919 in der Schule in Neugrafenwalde statt, wo der Lehrer 13 Jahre lang gewohnt und gearbeitet hatte. Beide Ehen von Josef Fiedler blieben kinderlos.
Im Jahr 1921 bewohnten Herr und Frau Fiedler noch immer die Schule in Neugrafenwalde. Der Schulleiter ging 1922 in den Ruhestand und zog mit seiner Frau nach Rosenhain Nr. 1.

Im Sommer 1927 verließ das Ehepaar die Region Schluckenau und zog nach Lobositz/Lovosice, um Verwandte zu besuchen. Auch im Ruhestand war Josef Fiedler sehr aktiv, an seinem neuen Wohnort engagierte er sich weiterhin in Bildungs- und Jugendverbänden, reiste nach Palästina, Ägypten und Italien, verbrachte auch viel Zeit in den Archiven und bereitete eine Neuauflage und Fortsetzung der Heimatgeschichte unter dem Titel „Die älteste Geschichte des Schluckenauer Gebietes, über das erweiterte Gebiet, das die politischen Bezirke Schlukenau, Rumburk und Warnsdorf einnahm“ vor. Leider ist es ihm nicht gelungen, sie in Buchform zu veröffentlichen, und das Manuskript befindet sich heute im Staatlichen Bezirksarchiv in Děčín.

Im Frühjahr 1937 erlitt er einen Beinbruch, an den Folgen und Komplikationen der Zuckerkrankheit starb er am 5.12.1937 im Krankenhaus in Leitmeritz und wurde in Lobositz beigesetzt. Über den Tod des Oberlehrers Josef Fiedler wurde in einem Artikel der Reichenberger Zeitung vom 13.12.1937 berichtet. Seine Ehefrau Anna Ludmila starb 1943 und wurde ebenfalls auf dem örtlichen Friedhof in Lobositz begraben, wie ein Eintrag im Buch „Grundbuch der Familien- und Eigengräber auf dem neuen Friedhof“, Grab 205 a. b. - Fundus des Stadtarchivs Lovosice, Buch 5, belegt: „Begraben auf dem Friedhof Lovosice neben ihrem Mann“.
Leider ist das Denkmal nicht erhalten geblieben und wurde bei einem Besuch des Friedhofs von Lovosice im März 2024 nicht mehr gefunden.

Miloslav a Anna Turynovi, Šluknov

Übersetzung des Artikels   Dr. Andreas Hille (hille-schoenau@web.de)