Obec Kunratice (Kunersdorf).

      Obec Kunratice byla zároveň obcí katastrální s plošnou rozlohou 266,14 hektarů, z čehož polovina byly na lesy. Území Kunratic hraničí na jihu a východě s lesy panství Šluknov, na severu s pozemky města Šluknova a s obcí Císařský a na západě s obcí Knížecí. Obec je skoro celá obklopená lesy a leží na úpatí vrchu Hrazený (Pirsken), Kunratického vrchu (Kunersdorfer Berg) a vrchu Lodersberg nebo Seilersberg. Kunratice mají tři obecní části: Obec Severní (Oberdorf – Horní obec), Dvorská louka (Hofewiese) a Dolní obec (Niederdorf).

       Okolí Kunratic je velmi romantické. Nádherný výhled, zvláště do Saska, se užívá z na vrchu Hrazený (Pirsken) ležícího Volského kamene (Ochsenstein). Krásný a malebný vzhled propůjčují obci také domy, stojící uprostřed luk a polí a poblíže lesa. Obec leží na Stříbrném potoce (Silberbach), který se nazývá také Stříbrná voda (Silberwesser). Tento potok pramení na jih od Kunratic, protéká obcí a potom dále kunratickými loukami do Šluknova. Ve vesnici jsou také dva rybníky: Zapfenmühlteich a Kümpfelmühlteich (rybník Kümpfelova mlýnu).

       Kunratice čítají 84 domů s 618 obyvateli, z nich je 297 mužů a 321 žen. Katolíků je 616 a 2 jsou evangelíci. Obyvatelé obce se zabývají hlavně zemědělstvím a chovem dobytka. Do roku 1893 byl velmi významný také chov ryb. V panském líheňském zařízení se ročně vylíhlo na 100 000 pstruhů. Kromě toho se silně provozuje tkaní na výdělek, jmenovitě v zimě, když nejsou žádné polní práce. V obci jsou také dva mlýny: Mlýn na mouku a kosti Josefa Hille a mlýn na mouku a pila Josefa Kümpfela.

       D o p r a v a . Jediná přes území Kunratic vedoucí okresní silnice Šluknov – Křečany se pouze dotýká Kümpfelova mlýnu. Oběma okresními zastupitelstvy, Lipová i Šluknov je plánováno se započetím výstavby silnice ze Šluknova do Brtníků jako odpovídající dopravní cesty kolem obce. Také země přispěje na tuto stavbu příspěvkem 12 000 florinů. V obci samotné jsou jízdní cesty ve velmi primitivním stavu.

       P o š t o v n í  p r o v o z je obstaráván ze Šluknova.

       C í r k e v n o s t i . Farním okrskem Kunratice patří zčásti do Brtníků a zčásti do Šluknova . Na levém břehu Stříbrného potoka ležící část obce Horní Kunratice je od roku 1688 přifařena do Brtníků, Dolní Kunratice a Dvorská louka jsou přiděleny do Šluknova. Stříbrný potok dříve tvořil hranici. Z doby reformace se o Kunraticích nezachovaly žádné zprávy. V roce 1760, ale také již dříve, Kunratice poukazovaly daně panství, desátky (Decem) a Rauchheller byly placeny do Brtníků. Kunratice slaví církevní svátek v neděli po Janu Křtitelovi (Johann der Täufer) procesím do Brtníků.

       K a p l e . V roce 1723 byla Gottfriedem Maiem vystavěna ještě dnes existující kaple. Roku 1752 jí daroval obci a pro kapli potom koupil zvon. Nynější zvon je již třetím od trvání kaple a byl odlit roku 1834 Josefem Pietschmannem v Chomutově. Jeden další zvon se nachází na domu č. 34 a slouží ke zvonění Ave (zdrávas Maria). Byl zakoupen roku 1782 majitelem domu Johannem Chr. Grohmannem a byl odlit Josefem Pietschmannem v Mikulášovicích.

       Š k o l a . První školní vyučování se konalo v soukromých domech jako vedlejší zaměstnání. Až v roce 1750 příznivec školy hrabě Harrach, tehdy nově ustanovenému učiteli z Kunratic a z obce Knížecí nechal poskytovat každoročně následující náhradu v penězích nebo v naturáliích z vrchnostenské renty: V hotových penězích čtyři tolary nebo šest zlatých, dále čtyři čárky (Strich – objemová míra) obilí a čtyři sáhy (Klafter) palivového dřeva. Že existoval jeden učitel zároveň v Kunraticích a v obci Knížecí, je potvrzeno jeho jménem, jmenoval se Josef Schier, psáno také Schür. Jeho bydliště ale mohlo být v obci Knížecí, jak je vidět z brtnické matriky. Pravděpodobně vyučoval střídavě v obou vesnicích. Ostatní podmínky jeho postavení jsou v kapitole o obci Knížecí. Škola v Kunraticích se následně uchovala, zatímco ta v obci Knížecí zanikla, takže děti z obce Knížecí musely až do roku 1836 docházet do školy do Kunratic. V tom čase se vyučování konalo střídavě v soukromých domech. Od roku 1809 do roku 1840 dostával tamější učitel od panství 20 florinů 32 krejcarů a mnohé naturálie a z pravidelného školního fondu 17 florinů a 111/2 krejcaru a každý dům v Kunraticích ještě ročně platil 10 krejcarů. Nynější školní budova byla postavena z obecních prostředků v roce 1849. Před novým školským zákonem činil příjem učitele 233 florinů 231/2 krejcaru.

       C h u d i n s t v í . Chudinský fond pro Kunratice činil 1037,31 fl.,k tomu ročně z Hekeho nadace ve Šluknově přicházelo 16 florinů 80 krejcarů a z Kindermannovy nadace 4 fl. 20 kr. Obecní dům č. 60 je obydlím obecním prostým a některým místním chudým. 

       S p o l k y . Dobrovolní hasiči (1892), Spolek vojenských vysloužilců (1896).

       H i s t o r i e  o b c e . Zprávy o historii Kunratic jsou nanejvýš skrovné. Název Kunersdorf má pocházet od Konrada, tedy Konraddorf, ale zrovna tak dobře může být odvozen z Kuno (dědičný polesný), tedy Kunersdorf. Založení obce je dáváno do spojení s uhlířem Bärem – „Bär“, jeden pramen se ještě dnes jmenuje Bärův pramen (Bärinnenbrunnen). Nachází se poblíž domu č. 11, jenž je jedním z nejstarších domů v Kunraticích. Když byl les prosekán a byly postaveny jednotlivé domy, byly kvůli mnoha kamenům k dispozici jen pastviny, na nichž pásli dobytek pastýři z šafářského dvora z obce Císařský. V roce 1566 připadla při dědickém dělení obec Kunratice hraběti von Schleinitz a to je první historická zmínka o této vesnici.

       Podle Urbaře z roku 1623 měly Nové Kunratice sedm zahradníků, každý měl konat dvacet dnů ručních prací pro vrchnost. Staré Kunratice měly dva rolníky, šest zahradníků a pět domkářů. Rolníci měli pracovat šestnáct dnů na poli a šest dnů ručních prací, zahradníci šest dnů a domkáři deset dnů. Nové Kunratice platily na poplatcích 58 feniků a Staré Kunratice zrovna tak. Staré Kunratice byly farním okrskem příslušné k Brtníkům. Konec konců obyvatelé nemuseli mezi Starými a Novými Kunraticemi dělat rozdíl žádný, a také ve šluknovské pozemkové knize od roku 1707 dělán není. Zřetel se na to bere jen z panství v těch nejstarších dobách. Obec Kunratice také od roku 1707 přispívala na náklady války.

       Podle seznamu daní z roku 1760 obec zaplatila panství 77 tolarů 20 grošů a 43/4 feniků. Kunratická valchovna platila předtím ročně daň 15 florinů, to bylo ale zrušeno a od 1. ledna 1744 jí byla daň zvýšena. Kunratice držely obecní pekárnu, jejíž daň byla devět grošů čtyři feniky. Mlýn Buschmühle platil 28 florinů 30 krejcarů a Nový mlýn 76 florinů 30 krejcarů. S mlýnem Buschmühle byla spojena pila, která nebyla pronajata, nýbrž mohla být využívána poddanými. Zato ale musely být do renty panství zaplaceny za každý prknový špalek tři groše a za každou světnicovou fošnu šest feniků. Při práci pro panství od něj mlynář dostával za každou kopu prken čtyři groše devět a třičtvrtě feniku a za kopu latí dva groše. Podle seznamu z roku 1802 zvolilo v Kunratidích osm osob starou robotu s 11 floriny 203/4 krejcaru.

       Drahý rok 1845 byl také pro Kunratice velmi citlivý, neboť shnila polovina úrody brambor, 935 korců (Scheffel). Dne 26. prosince 1863 byla v Brtníkách pokřtěna trojčata, synové Josefa Spiegela z Kunratic, u prvorozeného bylo jako kmotr do matriky zaznamenáno Jeho Veličenstvo císař Franz Josef I. V zimě roku 1873/74 se zde velmi silně vyskytovaly neštovice. Tato malá vesnička s nádhernou polohou slouží díky svému čerstvému, zdravému vzduchu a díky své dobré (železité) vodě k návštěvám milovníků přírody.