Malý Šenov  (Kleinschönau)  

   V tereziánském katastru stojí: Tato vesnička byla postavena v letech 1715 – 1716 na vrchnostenských polích šenovského dvora a pole, která mají své obyvatele, se cestou koupě a dědictví jim přenechávají. To znamená, že lidé tam žili již mnohem dříve.

 Datum založení obce není znám. V matričních knihách se připomíná v roce 1711. Obec měla v minulosti vlastního rychtáře. V roce 1847 byla spojena se Šenovem. Zajímavé je, že při velkém vichru 1.dubna 1795 vznikl zde v obchodě s vínem Zachariáše Frenzela požár a při zvonění proti bouři a vichru se část zvonu urazila a z věže šenovského kostela doletěla až na Malý Šenov. Úlomek vážil 10 1/4 Pfundu, tedy asi 5,70 kg (1 Pfund - libra vídeňská - 0,560 kg).

V roce 1900 měl Malý Šenov 55 domků a 366 obyvatel. Živnosti tkalcovské.

Malý Šenov a Leopoldov byly spojeny v jednu obec roku 1847         

 poznámka: čísla u jmen jsou pouze pořadová a ne popisná.           

Stuhárna vdovy po J. Frindovi v Malém Šenově

 V minulých dobách výroby stuh v Šenově a okolí byli vedoucími výroby a majiteli firem převážně muži. Proto bylo nápadné, když se v seznamech majitelů firem často vyskytovalo jméno „vdova po J. Frindovi, Malý Šenov“.  Kdo byla tato žena, jejíž rodné jméno nebylo nikdy nikde uvedeno, která ale zjevně firmu svého manžela po jeho smrti delší čas vedla?

S firmou Frind se nacházíme v ranném stádiu rozvoje průmyslu v Šenově a okolních obcí. Když je v roce 1829  firma na výrobu stuh Frind m.W. (asi Frind & manželka) poprvé zmiňována, existovalo jen málo dalších známých jmenovaných firem, jako např. bratři Hillovi a firma Schorisch v Šenově, nebo firma August Liebisch v Leopoldce. Už v roce 1887 odkazuje Horst Frind ve své knize o rodině Frindových, pocházející z Lipové, na výrobu stuh v Malém Šenově. Protože se i já již delší dobu zabývám historií výroby stuh v Šenově, pokouším se sehnat o této  a i jiných firmách dalších informace.                         

Počátkem 19. století žila v Malém Šenově č.p. 40 (staré č.p. 31) rodina Josefa a Magdaleny Frindových. Počínaje rokem 1808 narodilo se rodině v pravidelných odstupech celkem 9 dětí. Nejprve byl otec uváděn jako tkadlec stuh (Bandweber), posléze ale, nejpozději od roku 1821, je již uváděn jako prýmkař (Schnürenmacher) v Malém Šenově č.p. 40. Počínaje rokem 1829 je označován jako majitel továrny na prýmky, a později v každoročně vydávaném českém přehledu je označován jako majitel továrny na stuhy. Údaje o počtu zaměstnanců, ani o sortimentu výrobků se mi nepodařilo zjistit. Josef Frind zemřel již v roce 1838 ve svých 55 letech. Od tohoto data je v listinách uváděna jako majitelka jeho žena Magdalena, i když jenom jako vdova po J. Frindovi. 

Magdalena Frind se narodila roku 1783  v Kopci (Hemmehübel) č.p. 38 jako dcera mistra v punčochárně  (Strumpfwirkmeistr) Johana Georga Rösslera. Její matka Johana, rozená Müller, pocházela z Brtníků č.p.129. Měla několik surozenců, její přesný den narození se nepodařilo doposud určit.

Synové Magdaleny Frind zemřeli záhy jako svobodní mládenci. Pouze o její dceři Salome je známo, že se v roce 1845 provdala za továrníka Emanuela Eiselta z Malého Šenova č.p. 2. Firma Eiselt & Norbert byla nejpozději od roku 1844 činná v Malém Šenově, a taktéž zde v usedlosti č.p. 40, která stála na pozemku, patřícímu Frindově továrně na stuhy. Poté, co E. Eiselt krátce po uzavření sňatku v roce 1851 zemřel, provdala se jeho žena Salome podruhé za Moritze Eduarda Neuberta, druhého obchodního vedoucího této firmy. Rodina obývala nadále usedlost v Malém Šenově č.p. 40. Obě manželství Salome zůstala bezdětná. Poté, co Salome ve věku 31 let v roce 1854 zemřela na TBC, oženil se Moritz E. Neubert podruhé. Z tohoto druhého manželství s Brigitou pochází dědic Eduard Moritz Neubert, narozený v roce 1855. Krátce na to, co továrník M. E. Neubert vybudoval v Malém Šenově na pozemcích, sousedcích s pozemkem č.p. 2, rozsáhlé tovární  budovy č.p. 51, 52 a 54, přestěhoval se s celou rodinou z č.p.40 do nového obytného domu v Malém Šenově č.p. 51.

Tím končí historie č.p. 40 v Malém Šenově, jako místa bývalé továrny na stuhy.

autor Dr. Andreas Hille 

překlad  J.Straňák