Jdi na obsah Jdi na menu
 


os. Staré Hraběcí

Staré Hraběcí (Altgrafenwalde) 

Přesné datum založení obce  není známo.

Nejspíše v roce 1714 byla osada pojmenována Grafenwalde (Hraběcí). Přívlastek "Staré" Grafenwalde dostalo později.
Staré Hraběcí je katastrální území a zahrnuje také vesnice Leopoldka, Malý Šenov a Janovka. Tyto polnosti původně patřily do panství Lipová a byly spravovány šafářským dvorem v Šenově. Na začátku 18. století se ukázalo, že šafářští správci přežili sami sebe a majitelé panství hledali nové způsoby, jak uspokojit své ekonomické zájmy. V důsledku těchto úvah se šafářské dvory začaly všude rozpouštět a zemědělské oblasti se rozdělovaly. Tento vývoj lze také jasně vysledovat v průběhu času na příkladu Hraběcí.
Informace o vývoji Starého Hraběcí v zásadě poskytuje katastr nemovitostí (archiv Litoměřice) vytvořený v roce 1740, který zpětně jmenuje předchozí majitele mnoha nemovitostí. A tady je to přesně rok 1714 zmíněný v názvu, ve kterém je zaznamenáno 12 prodejů majetku „věrným podřízeným“ hraběnky Salmové, takže lze s určitým odůvodněním označit rok 1714 rokem založení Starého Hraběcí. Jelikož se v katastru nemovitostí uvádí pouze prodej pozemků, není známo, kdy došlo ke skutečnému rozvoji pozemků. Již v roce 1718, jen o několik let později, vydal E. Marschner (Velký Šenov, Erhard Marschner 1988, s. 14) první seznam obyvatel Starého Hraběcí. Kromě popisného čísla seznam také uvádí povolání obyvatel a daňové sazby, které mají být zaplaceny. Prostřednictvím různých úvah, pomocí církevních matrik a četných dochovaných majetkových knih (obojí lze také online vyhledat v Litoměřickém archivu (http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/ ), bylo možné spojit tato čísla s posledními platnými čísly domů (viz přiložená tabulka). Nyní je snadné vidět, že nejstarší domy, které byly poprvé zmíněny v roce 1714, jsou seskupeny do dvou řad (obr. 1). Z chorologických důvodů lze předpokládat počáteční číslování pozemků č. 13 až 17 podél silnice do Knížecího. Teprve poté následovalo číslování pozemků pro dům č.p. 2 až č.p. 16 od rychty jižním směrem po silnici do Brtníků.
Staré Hraběcí mělo od začátku svého vlastního rychtáře Zachariáše Neumanna (1680-1758).

bild-2-grafenwalde-phasenplan---kopie.jpg

obr. 1

 

 

 

 

 

 

 

 

 

V roce 1715 získal první stavební místo od hraběnky Salm, z níž se později stal hostinec č. 1 „U staré rychty“ .

hospoda-na-starem-hrabeci..png

 

V roce 1715 bylo přiděleno další stavební místo, později č. 12. Poté trvalo několik let, než se v letech 1725-1726 zdědilo dalších 9 pozemků. Nejprve v roce 1724 č. 32, poté v následujícím roce pokračování na sever s domy č. 25–26 a č. 28–31 a nakonec v roce 1726 domy č. 20–21. Všechna ostatní čísla domů byla vytvořena mnohem později. U několika pozemků však nebylo možné určit počáteční vývoj, včetně č. 11. Na jeho místě byla později v roce 1879 postavena budova honosné školy. Dále nebylo možné objasnit, kde přesně bylo číslo 10, dům, který již v roce 1945 neexistoval. Podle Josefa Fiedlera byla kaple slavnostně otevřena až v roce 1878, ale na mapách se objevuje již od roku 1843.
V oblasti pozdějšího Starého Hraběcí však již před rokem 1714 žili obyvatelé. Rodiče výše zmíněného Zachariáše Neumanna, Christoph a Veronika Neumannovi, žili jako zahradníci v domě, který se později stal domem č.p. 10. Když Veronika Neumannová v roce 1713 zemřela, bylo jako místo jejího bydliště pojmenováno „zahradní obydlí ve Spodním Knížecí“. Toto označení „Spodní Knížecí“ lze také najít později v katastrech nemovitostí a církevních matrikách.
Se založením a cíleným rozšířením nové osady na Panském potoku na starých pozemcích poplužního dvora Šenovského šafáře lze spojit zejména dvě jména:
Hraběnka Maria Agnes provdaná ze Salmu, rozená Slavatová z Chlumu a Košumberka (1674-1718) a její manžel Franz Wilhelm, hrabě Salm-Reifferscheidt (1672-1734).
 

 První matriční zmínka je z roku 1714. Obec Staré Hraběcí společně s Janovkou měla před sloučením s Šenovem 23. února 1851 své vlastní rychtáře a představené. Z těchto hlav obce jsou známí tito lidé: kolem roku 1780 je rychtářem Josef Hesse; kolem roku 1812 se připomíná jako rychtář Gottfried Zweigelt; kolem roku 1830 je znám Jakob Grohmann; o dva roky později se připomíná jako představený obce Johann Endler z Janovky; do roku 1851 rychtářoval v obou osadách Johann Heine. K Janovce patřilo také takzvané čtyřdomí s čp. 30, 32, 33 a 34, jež bylo nad osadou a bezprostředně hraničilo s Knížecím. Tyto čtyři domy měly ještě v roce 1836 svou pozemkovou knihu v Knížecím a matriku na faře v Šenově.

 

Kaple svatého Václava byla vysvěcena v roce 1878. Císař František Jo­sef I. přispěl částkou 100 zlatých a papež Pius IX. 200 lirami. Zvonek ve věžičce má datum 1728. Celá stavba stála 700 zlatých. Oltářní obraz byl malován jednou hraběnkou Salmovou (sv.Václav). Zvonek nesl letopočet 1728 a v roce 1917 se stal obětí I. světové války. Oltářní obraz byl dílem hraběnky ze Salm-Reiferscheidtu v Lipové.

 

          Pamětní deska 

stare-hrabeca-jmena-padlych.jpg

Soupis válečného pomníku v Starém Hraběcí.
Pamětní deska ve velikosti 55 x 90 cm, z černého broušeného syenitu.

Deska je umístěna na zvonici (kaplička sv. Václava)
Autor: Sochař František Laske z Rožan
Pořizovací cena desky byla 1.000 Kč a byla vybrána mezi obyvateli Staré Grafenwalde.
Pomník byl odhalen dne 12. července 1921.

Popis pamětní desky: In tiefster Wehmut gedenkt Altgrafenwalde seiner in Weltkriege 1914-1918 gebliebenen Söhnen. (Staré Hraběcí s hlubokým smutkem vzpomíná na své syny, kteří zůstali ve světové válce v letech 1914-1918.)

Jména padlých 

Johann Baumeister No.32
Josef Bätrel " 7
Josef Dittrich " 13
Heinrich Dittrich " -
Josef P. Dittrich " -
Josef W. Dittrich " -
Adolf Fritsche " 18
Ferdinand Höhne " 28
Franz Mautsch " 9
Eduard Pietschmann " -
Franz Schneider " 19
Gustav Scholze " 15
Franz Scholze " -

Gewidnet von der Bewohnerschft Altgrafenwalde 1921. (Věnováno obyvateli Starého Hraběcí v roce 1921.                                                      

 

Vývoj počtu obyvatel a domů.

 

1869

1880

1890

1900

1910

1921

1930

1950

1961

1970

1980

1991

2001

2011

Obyvatelé

191

184

176

170

155

122

133

75

53

35

27

23

21

18

Domy

28

29

30

30

30

26

27

32

.

11

9

9

17

16

Počet domů z roku 1961 je zahrnut v domech místní části Velký Šenov.

 

******************************************************************************************************

v němčině:    1714 – Das Jahr, in dem Grafenwalde entstand
 
Grafenwalde war eine Katastralgemeinde und umfasste auch noch die Ortschaften Leopoldsruh, Kleinschönau und Johannesberg. Ursprünglich gehörten diese Fluren der Herrschaft Hainspach und wurden durch den Meierhof in Schönau bewirtschaftet. Anfang des 18. Jahrhundert zeigte sich, dass sich die Meierwirtschaften überlebt hatten, und die Herrschaften suchten nach neuen Wegen, ihren wirtschaftlichen Interessen genüge zu tun. In Folge dieser Überlegungen begann man allerorts, die Meierhöfe aufzulösen und die Wirtschaftsflächen zu parzellieren. Diese Entwicklung läßt sich am Beispiel Grafenwalde auch zeitlich gut nachvollziehen.
 
Auskünfte über die Enstehung von Grafenwalde gibt uns im Wesentlichen das im Jahr 1740 angelegte Grundbuch (Archiv Leitmeritz), das für zahlreiche Grundstücke rückwirkend auch die früheren Besitzer nennt. Und hier ist es gerade das im Titel genannte Jahr 1714, in dem gleich 12 Grundstücksverkäufe an „getreue Unterhanen“ der Gräfin Salm verzeichnet sind, so dass man wohl mit einer gewissen Berechtigung das Jahr 1714 als Gründungsjahr von Grafenwalde nennen darf. Da im Grundbuch nur die Grundstücksverkäufe genannt werden, weiß man nicht, wann die eigentliche Bebauung der Grundstücke erfolgte. Bereits 1718, also nur wenige Jahre später, gibt es die erste Einwohnerliste von Grafenwalde, die von E. Marschner auch schon publiziert wurde (Groß Schönau, Erhard Marschner 1988, S. 14). Die Liste gibt neben einer laufenden Nummer auch die Berufe der Einwohner und die zu zahlenden Steuersätze an. Durch verschiedene Überlegungen ist es unter Nutzung der Kirchenbücher und der zahlreich erhaltenen Mannschaftsbücher (beides ebenfalls im Leitmeritzer Archiv http://vademecum.soalitomerice.cz/vademecum/ online einsehbar) gelungen, diese Nummern mit den zuletzt gültigen Hausnummern in Verbindung zu bringen (siehe beigefügte Tabelle). Es ist nun gut zu erkennen, dass sich die frühesten, alle erstmals 1714 erwähnten Häuser in zwei Reihen gruppieren (Abb. 2). Aus chorologischen Überlegungen ist dabei zunächst eine erste Parzellierung für die Grundstücke Nr. 13 bis Nr. 17 entlang der Straße nach Fürstenwalde anzunehmen. Die Parzellierung der Grundstücke für die Haus-Nr. 2 bis Nr. 16 ab dem Erbgericht in südliche Richtung entlang der Straße nach Zeidler erfolgte erst daran anschließend.
 
Grafenwalde hatte von Anfang an einen eigenen Richter, Zacharias Neumann (1680-1758). Dieser erwarb 1715 von der Gräfin Salm eine erste Baustelle, das war das spätere Gasthaus Nr. 1 „Zum Alten Gericht“ (Bild 1). 1715 wurde noch eine weitere Baustelle vergeben, die spätere Nr. 12. Dann dauerte es einige Jahre bis 1725-1726 ca. 9 weitere Grundstücke erblich vergeben wurden. Zunächst im Jahr 1724 die Nr. 32, dann im Folgejahr die Fortsetzung nach Norden mit den Häusern Nr. 25-26 und Nr. 28-31 und schließlich im Jahr 1726 die Häuser Nr. 20-21. Alle anderen Hausnummern sind erst erheblich später entstanden. Für einige wenige Grundstücke konnte allerdings die Erstbebauung nicht ermittelt werden, darunter die Nr. 11. An dessen Stelle erstand später im Jahr 1879 das stattliche Schulgebäude. Des weiteren konnte nicht geklärt werden, wo genau die Nr. 10 stand, ein Haus, das es 1945 nicht mehr gab. Laut Josef Fiedler wurde die Kapelle erst im Jahr 1878 eingeweiht, sie erscheint jedoch schon auf Karten des Jahres 1843.
 
Allerdings gab es schon vor 1714 Bewohner auf dem Gebiet des späteren Grafenwalde. Die Eltern des oben genannten Zacharias Neumann, Christoph und Veronika Neumann, lebten als Gärtner im späteren Haus Grafenwalde Nr. 10. Als Veronika Neumann 1713 starb, wurde als ihr Wohnort die „Gartenbehausung in Unterfürstenwalde“ genannt. Diese Bezeichnung „unter Fürstenwalde“ findet sich auch später gelegentlich noch in den Grund- und Kirchenbüchern.
 
Mit der Gründung und dem gezielten Ausbau der neuen Siedlung am Herrnbach auf den alten Vorwerks-Feldern des Meier-Hofes von Schönau sind vor allem zwei Namen zu verbinden:  Gräfen Maria Agnes vermählte Gräfin zu Salm, gebohrene Gräfin Zlavata  von Chlum und Koschumberg (1674-1718), und ihr Ehemann Franz Wilhelm, Altgraf von Salm-Reifferscheidt (1672-1734).
 
Für weitere Geschichten zu Fürstenwalde, Grafenwalde und Johannisberg bin ich stets auf der Suche nach alten Bildern von Leuten und Häusern.
 
Ich bin per Email: hille-schoenau@web.de sowie telefonisch unter: 0345-1205811 zu erreichen.
Dr. Andreas Hille, Lerchenweg 6a, 06110 Halle (Saale)