Život v pohraničí, notabene ve Šluknovském výběžku, nebyl ani před válkou procházkou růžovým sadem. Místním osadníkům nezbývalo po celodenní dřině zrovna moc volného času. Ten pak dělili mezi povinnosti v rodině, o domácnost a aktivit v různých spolcích a sport. Velký výběr pro pohyb ale nebyl. Pomalu teprve vznikaly oddíly cyklistiky, lyžování, někde provozovali těžké sporty jako vzpíráni nebo zápas, v mnoha místech existovaly střelecké kluby, provozoval se faustball (předchůdce volejbalu) a pomalu začali vystrkovat růžky fotbalisté. Těmto aktivitám se však věnovalo vždy jen několik nadšenců pro ten který sport. Vedle těchto menších oddílů, bylo v každé obci dost nadšenců, kteří vyznávali pohyb, a tak se začali organizovat ve spolcích, připomínajících náš Sokol. Cvičila se většinou hromadně, převážně v prostných ale i na jednotlivých nářadích jako byly kruhy, kůň, hrazda. Podle geografické příslušnosti byly tyto spolky zařazeny do takzvaných žup. Doma se cvičilo pro radost z pohybu, lidé k sobě měli prostřednictvím sportu blíž a čas od času reprezentovali svoje rodiště na některé za župních slavností. Ty pořádali všude, kde bývali cvičenci aktivní. Existují historické dokumenty a fotografie z těchto akcí z Poustevny, Vilémova, Mikulášovic, Brtníků a Velkého Šenova. Společná tělocvičná vystoupení bývala vždy velice pečlivě připravena, scházely se na nich stovky nadšených sportovců a několikadenní akce bývaly velikou událostí pro celý region. Pro zajímavost a pro srovnání si připomeňme jedno obrovské, obzvlášť vydařené, vystoupení, které bylo vyhodnoceno největší akcí roku.

 

 Touto nevídanou grandiózní akcí byla ve dnech 10. - 12. července 1936 „Župní tělocvičná slavnost'' ve Velkém Šenově. Do města s 4500 obyvateli dorazila více jak 3500 účastníků slavnosti. Cvičenci i pozvaní hosté byli ubytováni ve školách, 700 mládežníků z řad sportovců pak ve stanovém městečku u koupaliště. Původní cvičiště za železničním přejezdem u hřbitova (dnes fotbalové hřiště) muselo být zvětšeno ve své šířce i délce, postavena byla nová tribuna s vymezeným prostorem pro padesátičlennou kapelu cvičenců z Kraslic. V pátek, desátého večer, napochodovalo 200 starších a 100 mladých účastníků před tribunu plnou místních diváků, aby byli přítomni vztyčeni vlajky svazu a všech zúčastněných. Promluvil župní starosta Anton Kamitz z Varnsdorfu. Účastníky pozdravil hlavní pořadatel Edmund Marschner. Sobota již byla vyplněna celou řadou akcí. Po snídani 600 atletů zahájilo různé soutěže. Po obědě došlo na hromadná cvičení, kterých ne zúčastnilo 1900 mužů a žen v nejvyšší kategorii, když jednotlivé oddíly reprezentovalo vždy na 100 sportovců. V klání zvítězili děčínští pod vedením Otto Hafenrichtera. Ve večerních hodinách se slavilo odděleně. Starší účastníci měli sraz u tehdejší hospody „Starý soud", stála na náměstí jako čp.1. Společenský večer probíhal pod dohledem župního představitele Ludwiga Schlegela z Varnsdorfu. Mladí v doprovodu několika starších kolegů vyrazili v počtu 20001idí v tichém pochodu na lesní palouk u Starého Hraběcího, kde byli mladíci slavnostně přijati do prvních oddílů.Tuto záležitost organizačně zajišťoval šéf ochranky Karl Strobach. Vše probíhalo za svitu loučí, s pietní vzpomínkou na padlé v první světové válce. V neděli, v hlavní den tohoto sportovního svátku, nastoupilo 3500 cvičenců z řad mužů, žen a mládežníků, aby vyslechli další projevy, včetně toho od starosty města Antona Hůllera, který v něm vyjádřil pozdravy a přání mnoha úspěchů od všech obyvatel Šenova. Poté, co řečníci domluvili, vydal se na cestu průvod městem za doprovodu vlajkonošů a již zmíněné hudby z Kraslic. Trasa vedla po hlavní silnici, okolo školy s cílem opět na cvičišti, kde se znovu řečnilo, aby se mohli vyjádřit všichni kompetentní. Hovořil i předseda svazu Richard Bernhard z Jablonce. Vyvrcholením 41. Župní tělovýchovné slavnosti ve Velkém Šenově, bylo společné vystoupení 1720 mužů a 1330 žen. Šenovská slavnost byla později vyhodnocena jako nejlepší ze všech konaných v roce 1936. 

 

autor článku: Erhard Marschner, Petr Horák, Miloslav Turyna