osada Leopoldka
Obec L e o p o l d k a (Leopoldsruh), sepsáno v roce 1897.
Uprostřed obce Šenov z jihu bezprostředně navazuje obec Leopoldka. Její horní část se více délkově roztahuje oproti dole v údolí ležícímu Šenovu. Obcí protéká od mlýna v obci Knížecí přes obce Hraběcí a Salmov přitékající Panský potok (Herrnbach), jenž v horní části obce vytváří „černý rybník“ – „schwarzen Teich“. Horský spolek (Gebirgsverein) ze Šenova na něm nechal v roce 1894 zřídit plovárnu, která je opravdu pilně navštěvována. Okolí rybníka je opravdu idylické, rybník leží přímo u lesa. Příjemným výhledem se člověk kochá z vrchu „Bretthübel“ – „Deskový kopec“. Leopoldka čítá 58 domů a 448 obyvatel, mužů je 209 a žen 239; všichni jsou katolíky. Obyvatelé jsou většinou řemeslníky a továrními dělníky.
H i s t o r i e o b c e .
Podle ústního podání byla obec Leopoldsruh založena kolem roku 1720 hrabětem Leopoldem Antonem ze Salmu a byla pojmenována na jeho počest. To ale může být jen ve vztahu k vytváření obce, ale vesnice existuje již mnohem dříve. Jen domy pozdějšího Leopoldova původně patřily do Šenova, právě tak jako dokonce „Vorwerk Schönau“ – „poplužní dvůr Šenov“ stával na pozemku dnešní obce Leopoldky. Historie Leopoldky je úzce spojena se Šenovem. V roce 1793 „Bílý mlýn“ – „weisse Mühle“, který byl znám po celém okolí, vyhořel. Dne 1. srpna 1896 se při prudké bouřce, následkem průtrže mračen, protrhla hráz Černého rybníku (Schwarzen Teich) a tím byly způsobeny velké škody jak na loukách, tak také na mnoha domech v Šenově, v roce 1797 se tato hráz protrhla také. Dříve Leopoldka začínala ve středu obce Šenov, na cestě vedoucí na jih od nádraží. Začátkem osmdesátých let devatenáctého století zde byly ještě mnohé domy z Leopoldky přepsány na Šenov.
Osada Leopoldov společně s Malým Šenovem měla do svého sloučení s Šenovem v roce 1847 vlastní rychtáře a představené. Šenovský rychtář Josef Paul byl původně zdejším správcem, teprve kolem roku 1780 se připomíná jako rychtář obou osad; kolem roku 1812 se v tomto úřadě, jenž byl vždy určen vrchností, ocitá Josef Jäger; kolem roku 1830 je to Jakob Grohmann, po němž se stává posledním rychtářem opět Josef Jäger, mlynář z takzvaného „Bílého mlýna“, jenž se narodil kolem roku
Budova čp. 57 předčí okolní domky svou velikostí. Byla postavena v roce 1896 jako tovární budova. Majitel v roce 1921 byl Wilhem Müller. V roce 1933 byl majitel Obchodní zástupce Walter Hoßner.
V Leopoldově bylo velké hospodářství, jež patřilo Rudolfu Römischovi z čp.
V roce 1890 měl Leopoldsruh 58 domů a 446 obyvatel. Výrobu stuhového a prymkářského zboží, hraček. 2 mlýny a po domácku tkalcovství.
Nejstarší matriční zápis o osadě Leopoldov je z roku 1740.
picasaweb.google.com/114661508306626528396/Leopoldka
Dějiny Leopoldova: Bílý mlýn
Bílý mlýn v Leopoldově byl naposledy rodinným domem pro více rodin. Velká hrázděná stavba s popisným číslem 34 udával krajině ráz široko daleko. Vodním mlýnem však už dlouho nebyl. V roce 1945 zde bydlelo sedm rodin a jedna živnost, pekárna pana Krause. Budova patřila továrníku Eduardu Neubertovi. V okolí Bílého mlýna stály velké stodoly.
Bílý mlýn byl nejmladším vodním mlýnem v Šenově a Leopoldově. Severně u budovy měl malý mlýnský rybník, který byl napájen Černým rybníkem. Mlýnský potok začínal na hrázi Černého rybníka a vedl podél vesnické cesty přímo až k mlýnskému rybníku. Mlýnské kolo bylo poháněno vrchním náhonem. Mlýnský potok se vléval pod mlýnem zpět do Leopoldovského potoka (Hernsbach). Dnes se tentýž potok jmenuje Vilémovský. Bílý mlýn byl postaven kolem roku 1740. V roce 1743 je druhý mlýn, doposud nazývaný "Obermühle", takže z toho jde usuzovat, že zde byl ještě další zbudovaný mlýn. Ten však nikdy nebyl veden pod názvem Vrchní mlýn.
Bílý mlýn je možno spatřovat jako protějšek k Černému mlýnu na Salmově č.p. 1, který stál pod hrází Salmovského rybníku a na stejném toku jako mlýn Bílý. Zde se mlelo různé obilí a v Bílém mlýně pouze pšenice. U Bílého mlýna stávala také pila. Kopec nad cestou k Černému rybníku začínající za domem čp. 36 se říkalo "Prkenný kopec" (Brethügel). Z důvodu, že byl celý pokryt prkny řezanými právě na pile Bílého mlýna.
První známý mlynář HANS CARL RÖSLER, který zde žil v roce 1751 se ženou, tchánem a třemi dětmi. Carl Rösler pocházel ze starého mlynářského rodu. Již jeho dědeček Daniel Rösler byl mlynářem v Šenově. On sám byl nejdříve pachtovním mlynářem ve mlýně na pozemku Christopha Hülla, to byl později mlýn Pietschmühle, který se sice nacházel na pozemku Šenova, ale byl napájen Mikulášovickým potokem, a někdy je přiřazován k Vilémovu. Hans Carl Rösler také nezůstal dlouho v Leopoldově. V roce 1766 je mlynářem v Mikulášovicích. Následníkem byl mlynář JACOB FISCHER, jeho stejnojmenný syn se oženil roku 1767. Zde se v letech 1768 až 1780 narodilo vícero dětí, které však velmi mladé většinou zemřely. Roku 1781 je JOHANN FRANZ JÄGER pachtovním mlynářem v Bílém mlýně a starostou obce Leopoldov.
Než přišel do Leopoldova, byl již mlynářem v Krásnem Buku (u Krásné Lípy), kde se mimo jiné narodil i jeho syn FRANZ JOSEF. Tento byl později rovněž mlynářem v Bílém mlýně a zemřel roku 1847 jako místní soudce (rychtář) v Leopoldově. V roce 1796 Bílý mlýn vyhořel, ale byl opět obnoven. Kolem roku 1800 obdržel Bílý mlýn, tak jako všechny ostatní domy v Leopoldově, nová čísla domů. Z čísla 24 se stalo číslo 34, které platilo až do roku 1956. V tomto roce byla budova již delší dobu opuštěna a v dezolátním stavu zbourána.
Syn FRANZ JÄGER byl rovněž mlynářem v Bílém mlýně a starostou Leopoldova. Až do roku 1869 se jeho děti rodí v Bílém mlýně. V témže roce odchází do Ameriky. Jeho syn GUSTAV ADOLF JÄGER ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Gustav_Adolf_Jäger) zakládá továrnu na různé pletené zboží pod firemní značkou Jäger, posléze byla tato firma věhlasně známá ve výrobě spodního zatepleného prádla. Z té doby se ujalo právě označení takzvané "jegrovky".
Franz Jäger nechal zhotovit u cesty k Černému rybníku v roce 1859 křížek.
nápis na křížku
Das Kreuz ist Eins
der Kreuze gibt es viele
Doch sollen alle sich auf
Eines Stützen
.Nimt nicht der Christ dies
Eine sich zum Ziele
Die andern alle werden
ihm nichts nützen
ERICHTET IM Jahre
1859 Franz Jager
Překlad nápisu
Je jen jeden kříž (Bůh?)
je ale mnoho různých kazatelů,
člověk by ale měl věřit
spoléhat se, jen na jednoho (Boha?)
Pokud to křesťan ( spíše než Kristus) neudělá,
bude mu víra v ty ostatní k ničemu.
Postavil roku
1859 Franz Jager
Zřejmě v té době (1870), byl provoz v Bílém mlýně v Leopoldově čp.34 zastaven. Budova byla roku 1873 prodána továrníku Eduardu Neubertovi z Malého Šenova, který mlýn přebudoval na byty.
Prameny:
Dr. Andreas Hille, Lerchenweg, Halle
Eduard Marschner, Pletecí a tkací továrna Gustav Jäger v Krásném Buku (SEVERNÍ ČECHY).
Unser Niederland 1973∕ 100 a 12, str. 305 a str. 307
foto a doplnění: sbírka M. Turyna, Velký Šenov
Dějiny Leopoldova: Usedlost č.p. 1
V roce 2018 byl dům z velké časti zbourán. Zůstalo stát jenom zděné přízemí a dřevěná dvě patra byla stržena. Tímto zmizela nejen imposantní, do obce Leopoldov neodmyslitelně patřící budova, nýbrž také významná dějinná památka této části obce. Dům byl označen číslem
V první polovině 20. století zde žila rodina Römischovi, které od roku 1909 provozovala zemědělství, lidově se mu říkalo „Ramschen Rudi“.
Zemědělství je zde doložitelné až do 2 poloviny 19. století. V 18. století bylo toto stavení bydlištěm rodiny obchodních prodejců přízí, kteří nesli příjmení Paul.
Obchodníci a kupci s přízí hráli v před průmyslové fázi českého Nizozemí stejně důležitou roli, jako předcházející takzvaní cestující (pocestní), kteří se starali o to, že velké množství, na domácích stavech (podomácku) vyrobených stuh, našlo svá odbytiště. Byli předpokladem pro to, že se na začátku 19. století v Šenově a ostatních obcích českého Nizozemí budovaly manufaktury na výrobu stuh a plátna, a tyto pak byly výchozím bodem pro budoucí velké továrny na stuhy.
Již v roce 1727 je Hans Christoph Paul jmenován obchodníkem a soudcem z lidu. Zda již tehdy žil v Leopoldově, není jisté, protože se Leopoldov (založen roku 1720) poprvé objevuje až v roce 1740 v matričních knihách.
V roce 1751 je jeho syn Johann Josef Paul dokonce soudcem v Leopoldově. Po jeho smrti 1765 přebírá tuto úlohu jeho syn Johann Josef Paul. Tento úřad soudce je v tehdejší době určen k vykonávání nižších soudcovských úkonů. Byl starostou a zastupoval panstvo v mnoha záležitostech. Rychtářský úřad byl zrušen, až když byly menší obce, jako Leopoldov a Hraběcí v roce 1847 přiřazeny k Šenovu a starostové byli voleni.
Dům číslo 1 v Leopoldově měl tímto podobný význam pro obec, jako starý soud pro Velký Šenov. Kolem roku 1844 se objevuje v č. 1 v Leopoldově rodina Schneiderova. Anton Schneider byl obchodník, stejně jako jeho bratři Johann Franz v Šenově č.3. A Josef v Hraběcím č. 12. Výše jmenovaný Anton Schneider byl nejen obchodníkem, ale také ekonomen (hospodářem). Tak se dříve nazývali rolníci a zemědělci.
Syn Eduard Schneider byl činný už jako hospodář. Po několika ranách osudu prodala rodina Schneiderova hospodářství v roce 1909 panu Josefu Römischovi ze Šenova č. 133 „Spediteur-Römisch“, který to předal svému synovi.
Umělecko-dějepisné indicie ukazují na to, že dům byl postaven kolem r. 1800, tedy v té době, kdy to bylo sídlo Leopoldovských soudců. Svým vzhledem to nebylo žádné hospodářské stavení, ale můžeme zde vidět barokní stavení, určené k reprezentativním účelům.
Napsal Dr. Andreas Hille, Halle
Doplnil Miloslav Turyna
Dějiny Leopoldova: Runkel-Mühle (Sandrik čp.22)
Runkel-Mühle byl starší ze dvou vodních mlýnů v Leopoldce. Ale ovšem jeho jméno již zřejmě nikomu z Leopoldky a Velkého Šenova nic neřekne. Mnohem známější bude jeho poslední jméno: Messerfabrik Frenzel v Leopoldce č.p. 22.
Na rozdíl od Weißer Mühle, který svou historii ukončil jako nájemní dům, představuje Runkel-Mühle změny, které je možno pozorovat i u jiných vodních mlýnů, totiž přeměnu na průmyslový podnik.
Tento vodní mlýn byl založen krátce po roce 1700. Prvním mlynářem byl Gottfried Güntter, narozený kolem roku 1673 v Rožanech. Pocházel údajně ze starého mlynářského rodu, jeho předek Christoph Güntter je zmiňován již roku 1620 jako Neumüller.
Ještě kolem roku 1700 je v šenovských matrikách vodní mlýn č.p. 156 zmiňován jako Obermühle. Nejpozději kolem roku 1705 přenáší se však tento název na nově zřízený mlýn na potoku Herrnbach v pozdější Leopoldce. Mlýnský náhon pro tento mlýn byl veden zhruba od úrovně pozdějšího Weißer Mühle z Herrnbachu a vedl paralelně západně od vesnických domků. Krátce před tím, než dosáhl mlýna, protékal a zásoboval mlýnský rybník. Mlýnské kolo se zřejmě nacházelo na severní straně budovy mlýna. Odtud pak voda proudila zpět do blízkého Herrnbachu.
Z Obermühle se potom, kolem roku 1740, poté co byl vybudován Weißer Mühle, stává Mittelmühle.
V této době bylo pak č.p. 15 změněno na 13.
Po smrti Gottfrieda Günttera v roce 1730 provozoval dále mlýn jeho syn stejného jména. Kolem roku 1750 se však přestěhoval do Ústí. Pokračovateli byla rodina Zimmerů, pocházející z Dolního Šenova, a mlýn provozovala asi 20 let. Po rodině Zimmerů následovala mlynářská rodina Räthigů, a poté rodina Frenzelů. Je zajímavé, že všechny tyto rodiny provozovaly mlýn pouze po dobu jedné generace. Poslední mlynář, Hans Christoph Frenzel, zemřel v roce 1832 ve svých 78 letech.
A to byl čas zásadní proměny historie mlýna.
V roce 1830 zde Carl Ludwig Menzel ze Šenova č.p. 317 založil továrnu na kávovou náhražku. Kolem roku 1836 byl v prostorách bývalého mlýna v Leopoldce vybudován tovární komplex na výrobu Cikorky.
Výchozí surovinou pro výrobu kávové náhražky byla krmná řepa, která dala bývalému Mittelmühle nové jméno „Runkel-Mühle“. Roku 1842 je uváděno, že Karl Menzel z Leopoldky vyráběl mouku z krmné řepy.
Budovy měly roku 1843 vyhořet, byly ale znovu rychle vybudovány. Pro rok 1847 se udává, že roční produkce firmy Karla Menzela obnášela 4.000 centů ( Zentner je
Starší syn Karl Ludwig Menzel, jinak též první poštmistr v Šenově, převzal pak areál budov a spolu s Johannem Zeidlerem založili firmu na výrobu dřevěných floků. Dřevařská továrna sestávala ze 2 hlavních a 3 vedlejších budov. Dne 29.9.1863 byla registrována jako „Zeidler & Menzel“. Vyráběly se zde floky hlavně pro obuvnický průmysl. V roce 1864 byl do továrny pořízen parní stroj o výkonu 10 HP a parní kotel rovněž o výkon 10 HP. V roce 1868 je uváděno, že na 28 strojích, poháněných vodní silou, „pracuje cca 80 dělníků a dosahuje produkce, která všestranně přesahuje produkci amerických výrobců floků“. Firma se potýkala s rozličnýmy problémy, jako třeba, jak uvádí Tagespresse, s insolvencí, která ale byla údajně zažehnána. Jiné noviny v roce 1874 uvádějí, že prý v jedno pondělí stávkovalo 40 dělnic kvůli snížení platu. V roce 1883 zemřel Karl Josef Menzel a brzy nato se ztrácejí stopy po rodině Menzelů v Leopoldce.
Celý tovární komplex pak vystřídal postupně několik majitelů. Mezi jinými zde také pracoval kolem roku 1883 Josef Müller, pozdější spolumajitel niklárny „Hille & Müller“, vybavené parními stroji, kde expermentovali s galvanickou úpravou plechů. Později zde Johann a Josef Dittrichovi vyráběli dřevěné cívky. V roce 1892 získal budovy majitel knoflíkárny Josef Schams a jeho zeť Franz-Josef Frenzl začal s výrobou kapesních nožů.
autor: Dr. A. Hille, překlad: J. Straňák
Hostinec „Teichrichter“ v Leopoldce č.p. 46
Hostinec Richter Josef se synem vlevo. Foto 1939
Tento hostinec, známý v širokém okolí Velkého Šenova, byl jediným hostincem v Leopoldce.
Výčep se nacházel v přízemí v roubené světnici. Bylo zde 6 stolů po 4 židlích. Byl to, pro zdejší prostředí typický, podstávkový dům a stál u hráze Černého rybníku v Leopoldce. Musel být postaven koncem 18. století, asi kolem roku 1793 a patří tak do mladší osidlovací etapy Leopoldky, spolu s ostatními budovami, nacházejícími se podél Černého rybníku. O tehdejších obyvatelích je známo jen velmi málo. Od roku 1840 je zde zaznamenána rodina Hillů, přičemž hospodář se zabýval převážně tkaním stuh.
Prvním hostinským v Leopoldce č.p. 46 byl Karl Hille, který se zabýval rovněž tkaním stuh, a který byl při narození svého syna Johana v roce 1881 poprvé označován jako výčepní. Můžeme tedy předpokládat založení hostince jen o několik let dříve. Od roku 1893 je Karl Hille udáván jako hostinský v Leopoldce č.p.46. Když on i jeho žena v roce 1899 zemřeli, zůstali po nich tři nezletilé děti, o kterých není dále nic známo.
Budovu získal roku 1900, po smrti obou manželů, Herrmann Richter, pletař v Mikulášovicích č.p. 204. Mezi roky 1905 až 1915 zřídil na boku budovy směrem k č.p. 47 altán a za budovou kuželník, obojí s výčepem, otevřeným pouze v létě. V domě č.p. 46 se nacházel rovněž obchod-koloniál a trafika, obojí provozované ženami z rodiny. Mnoho let provozoval Herrmann Richter také zahradní restauraci u Liliového rybníku nedaleko nad Leopoldkou.
Hostinský Herrmann Richter měl z několika manželství 3 syny. Nejstarší Herrman, narozený 1891,se u řezníka Metznera ve Velkém Šenově vyučil řezníkem a během následného vandru se dostal až do Hamburku a na Rujanu. Nakonec si otevřel v Jablonci a poté ve Vratislavicích nad Nisou...
