Rok 1728 nebyl pro Velký Šenov, nebo jak se tehdy říkalo Šenov v severních Čechách, dobrým rokem. Od Velikonoc, které se slavily toho roku 28. března, uplynuly jen dva týdny a jaro bylo pravděpodobně v plném proudu. Pak se v úterý 13. dubna, v časných odpoledních hodinách, rozpoutal v Horním Šenově strašný požár, který ve velmi krátké době zničil 20 budov, včetně 4 usedlostí hospodářských, dvou zahradních a četných domků (chalup) na obecních lukách. Výchozím bodem požáru byl pravděpodobně záměrně vytvořený, spíše malý oheň na hromádce odpadků u 4.sedláka v Horním Šenově. To by dnes byl statek č. 41, kterou provozovala rodina Rämischů až do roku 1945 a byla známá jako Fut-Ramsch. V Šenovském katastru nemovitostí je o požáru podrobná poznámka, z níž je třeba citovat následující, pečlivě přizpůsobené dnešnímu pravopisu. Pokud je bylo možné rekonstruovat, uvedl jsem číslo domu postižených budov a společné přezdívky a názvy statků. Na stránce 432 katastru nemovitostí lze nyní číst:

V dubnu 1728, 13. dubna, v úterý odpoledne ve 14:00, vznikl u čtvrtého sedláka z rychty, toho času jménem Christoph Marschner, za zcela suchého počasí a silného větru, ve stodole přes cestu hrozný oheň, což způsobí, že 20 budov ve velmi krátkém čase nešťastně lehne popelem a jen málo z majetku většiny se zachrání před strašidelnou hrůzou.

Tato nehoda ovlivnila:

Označené domy byly zasaženy požárem. 
 

majitelé v roce 1728                                                    majitelé v roce 1945

Sedláci

Christoph Marschner, dům a stodola       Fut-Ramsch    čp. 41

Elias Marschner, dům a stodola       Strobach,krejčí   čp. 37

Hanns Hille Güttel, dům a stodola    Maschke,sedlák    čp.112

Zacharias Hille, stodola             Müller,sedlak     čp.113

Zahradníci

Hans Hille, dům a stodola     Bin,tkadlec         čp. 32

Baltzer Lißner, dům a stodola      Dießner,tesař  čp. 117

Domkáři

Zacharias Hille, dům              Salm,švec       čp. 38

Anna Möllerin vdova, dům

Zacharias Möller, dům             Göbel August     čp. 109

Christoph Möller obuvník, dům     Görner           čp. 111

Maria Marschnerin vdova, dům     Opitz,tesař      čp. 36

Anna Hessin vdova, dům           Hille Alois      čp. 114

Seel. Christoph Hille, dům        Botzenschneider  čp. 33

Elias Hille obuvník, dům          Lißner           čp. 31

Zacharias Lißner obuvník, dům   Grötschel-Strobach čp. 116

Poslední částečně shořelý byl dům Christopha Kuntze čp. 30.  Jelikož vesnice je rozložena trochu na západ a vítr v tu chvíli byl ve směru 
k Malému Šenovu (t.j. na jih). Vál proti požáru. Hořící střecha byla větrem stržena  a zasáhla ohněm domy v jeho těsné blízkosti tím to směrem, tyto domy nakonec nebyly uchráněny.

Kdyby se vítr otočil, roznesl by se oheň do vsi, nebo dolní části, tato část obce by nebyla zachráněna. Takto to Bůh úžasně střežil.

Jak to pokračovalo, není jisté. Kousek od první stodoly, kde to začalo, byly přes ulici zapáleny různé odpadky. To, zda vítr nebo špatně vyvedené dítě převedlo některé z nich až na střechu, je jen Nejvyššímu známo.

 (zápis uvedl Paul Lißner, všeobecný soudní písař)

 Čísla popisná u shořelým domům jsou jen orientačně, jelikož v době požáru ještě č. popisná nebyla.

Tolik historická poznámka. Pokud přenesete ohniska na dnešní místní mapu, můžete jasně vidět
rozsáhlou požární zónu. Od statku číslo 41 se oheň rozšířil na jih. Zničil téměř všechny domy
na obou stranách cesty a zastavil se až na úrovni Diesner Carpenter čp. 117.
Posledním postiženým domem bylo číslo 30. 
(v roce 1945 rodiny Franze Dittricha), jehož střecha byla zničena při hašení požáru.

Zdá se však, že některé domy, zejména ty, které se nacházejí přímo u potoka, byly škod ušetřeny.
Je třeba poznamenat, že domy v té době nemusely být na stejném místě, jak naznačují čísla domů
pro rok 1945. To je jasně vidět u domu č. 32, který dnes stojí při silnici, ale byl zde vybudován
až na konci 19. století a dříve stál na loukách jižně od ní.

Dům vdovy Anny Möllerové nebylo možné identifikovat. Domnívám se, že šlo o č. 39, protože 
pro všechny ostatní dotčené domy (č. 34, 35, 115) byli určeni jejich majitelé.

Navzdory všem ekonomickým problémům, které z požárů vyplynou, je na druhé straně na místě poznamenat, 
že při požáru zjevně nikdo nebyl zabit. Jak dlouho mohla rekonstrukce trvat, zdroje zatím mlčí.

v němčině

Die Feuersbrunst von 1728 in Schönau

Frau Anni Rämisch aus Kleinschönau zum Dank

Das Jahr 1728 war kein gutes Jahr für Groß Schönau, oder wie es zu jener Zeit geheißen haben wird: Schönau in Nordböhmen. Das Osterfest, das man in jenem Jahr am 28.03.1728 gefeiert hatte, war gerade erst zwei Wochen vorbei und der Frühling vermutlich in vollem Gange. Da brach am Dienstag, d. 13. April, am frühen Nachmittag im Schönauer Oberdorf ein furchtbares Feuer aus, das in äußerst kurzer Zeit 20 Gebäude vernichtete, darunter 4 Bauerngehöfte, zwei Gartennahrungen und zahlreiche in der Dorfaue gelegene Häuser (a). Ausgangspunkt der Feuerbrunst war wohl ein absichtlich angelegtes, eher kleines Feuer an einem Haufen Unrath beim 4. Bauer im Oberdorf. Das wäre heute der Hof Nr. 41 gewesen, der bis 1945 von der Familie Rämisch bewirtschaftet und im Volksmund Fut-Ramsch genannt wurde. Über die Feuersbrunst berichtet ausführlich eine Notiz im Schönauer Grundbuch (b), aus dem im Folgenden, behutsam angepasst an die heutige Rechtschreibung, zitiert werden soll. Dazu habe ich, soweit sie zu rekonstruieren waren, die Hausnummern der betroffenen Gebäude sowie die geläufigen Spitz- und Hofnamen angegeben. Im Grundbuch ist nun auf Seite 432 folgendes zu lesen:

Anno 1728 den 13. April an einem Dienstag nachmittag um 2 Uhr, hat sich bei dem Vierten Bauer vom Gericht hinauf, derzeit mit Namen Christoph Marschner, in gleich dermalen sehr dürren Wetter und großem Winde, an den Scheuer gegen die Straßen eine entsetzliche Feuerbrunst erhoben, wodurch in sehr kurzer Frist 20 Gebäude jämmerlich in die Asche gefallen und hat der gräuligen Schleunigkeit wegen von Habseligkeiten bei den Mehresten wenig gerettet werden können.

Dieses Unglück hat betroffen:

Bauern

Christoph Marschners Haus und Scheuer     Fut-Ramsch                B5   / Nr.   41

Elias Marschners Haus und Scheuer             Schneiderslies            B4   / Nr.   37

Hanns Hillen Güttels Haus und Scheuer       Maschke-Bauer          B18 / Nr. 112

Zacharias Hillen Scheuer                              Müller-Bauer             B19 / Nr. 113

Gärtner

Hans Hillen Haus und Scheuer                     Bin-Weber                  G 3 / Nr.   32

Baltzer Lißners Haus und Scheuer                Dießner-Tischler        G 7 / Nr. 117

Häusler

Zacharias Hillen Haus                                   Salm-Schuster            H 54 / Nr. 38

Anna Möllerin Wittibin Haus

Zacharias Möllers Haus                                 Göbel August             H 55 / Nr. 109

Christoph Möllers Schumachers Haus          Görner                        H 56 / Nr. 111

Maria Marschnerin Wittib Haus                    Opitz-Tischler            H 57 / Nr. 36

Anna Hessin Wittib Haus                              Hillen Alois                H 60 / Nr. 114

Seel. Christoph Hillen Waisen Haus             Botzenschneider        H 62 / Nr. 33

Elias Hillen Schumachers Haus                    Lißner                         H 61 / Nr. 31

Zacharias Lißner Schumachers Haus            Grötschel-Strobach    H 64 / Nr. 116

Des seelg. Christoph Kuntzen Waisen (H65 / Nr. 30), weil sich das Dorf dorthen etwas westlich ……. (?) und die Luft gegen Kleinschönau stunde, nach dem vom selben Haus das Dach gleich abgeflogen und die nächsten Häuser stark begossen, ist endlich sehr kümmerlich erwehrt worden.

Wann der Wind das Dorf just auf oder Nieder gestanden hätt, wäre der jenige Theil von der Gemein nicht gerettet worden. Gott hätte es dann wunderlich gemittelt.

Wie es ist auskommen, ist nichts gewisses. Unweit von erstberührter Scheuer da es angefangen, ist über der Straße aufn Acker ein feurig (?) von unterschiedlich aufräumungs Unrath angezünd gewesen. Ob nun der Wind oder ein unverständiges Kind etwas davon aufs Dach geführet, ist dem Allerhöchsten allein bekannt.

(aufgeschrieben von) Paul Lißner, Gerichtsschreiber allda

Soweit die historische Notiz. Überträgt man die Brandstellen auf einen Ortsplan von heutiger Zeit, sieht man deutlich die ausgedehnte Brandzone. Beginnend beim Bauernhof Nr. 41 breitete sich das Feuer in Richtung Süden aus. Es vernichtete fast alle Häuser auf beiden Seiten des Dorfweges und kam erst auf Höhe vom Diesner-Tischler Nr. 117 zum Erliegen. Letztes betroffenes Haus war die Nr. 30 (1945 Familie Franz Dittrich), dessen Dach vom Feuersog abgerissen worden war.

Einige vor allem unmittelbar am Bach gelegene Häuser scheinen allerdings verschont geblieben zu sein. Dabei ist zu beachten, dass die Häuser seinerzeit nicht an derselben Stelle gestanden haben müssen, wie die Hausnummern es für 1945 vermuten lassen. Gut zu erkennen ist das an der Nr. 32, die heute an der Straße steht, dort aber erst am Ende des 19. Jahrhunderts errichtet wurde und zuvor in den Wiesen südlich davon gestanden hat.

Nicht identifiziert werden konnte das Haus der Witwe Anna Möller. Ich vermute es in der Nr. 39, da für alle anderen fraglichen Häuser ( Nr. 34, 35, 115) andere Eigentümer für jene Zeit ermittelt werden konnten.

Bei aller wirtschaftlicher Not, die sich aus den Bränden ergeben haben wird, ist anderseits dankbar festzustellen, dass offensichtlich kein Mensch durch das Feuer ums Leben gekommen ist. Wie lange  der Wiederaufbau gedauert haben mag, darüber schweigen allerdings bislang die Quellen.

Für weitere Beiträge zur Geschichte der Orte im böhmischen Niederland bin ich immer auf der Suche nach alten Bildern von Häusern und Personen.

Ich bin per Email: hille-schoenau@web.de sowie telefonisch unter: 0345-1205811 zu erreichen.

Dr. Andreas Hille, Lerchenweg 6a, 06110 Halle (Saale)

Bildunterschriften:

Abb. a             Ausschnitt aus dem Ortsplan von Groß Schönau, erstellt von Lang / Konrad in den Jahren 1964 – 1979 mit roter Kennzeichnung der durch die Feuersbrunst von 1728 zerstörten Häuser und Scheunen

Abb. b            Schönau Nr. 116, ein großes Umgebindehaus, das an der Brandstelle von 1728 neu errichtet wurde.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Das Feuer wird erstmals bei J. Fiedler, 1898, Heimatkunde des politischen Bezirks Schluckenau auf S. 427 erwähnt.