Roku 1836 začal místní podnikatel Karl Menzel v dosud stojící budově čp. 22 vyrábět cikorku. Krátce po požáru v roce 1843 v opravených objektech začala vyrábět firma Zeidler & Menzel dřevěné kolíky do podrážek. Od roku 1881 továrnu využívala místní železárna Hille & Müller. Roku 1893 koupil továrnu Franz Josef Frenzel (1860–1946), který se vyučil v mikulášovické továrně na nože svého strýce Franze Frenzela a v roce 1894 založil vlastní firmu. V následujících letech došlo k řadě rozšíření a modernizací. Kolem roku 1900 začal zařízení továrny kromě vodní turbíny pohánět parní stroj o výkonu 120 HP, jenž pomocí generátoru dodával i elektrický proud. V roce 1906 vznikl velký sklad pod vedením rumburského stavitele Josefa Hampela, roku 1914 stála kotelna a kovárna podle projektu firmy J. A. Topf & Söhne z Erfurtu, další přístavby přibyly ve dvacátých letech. V této době přes 350 lidí vyrábělo zavírací kapesní nože s mnoha funkcemi, jež se úspěšně vyvážely do Rakouska, Jugoslávie, Rumunska a Polska. Roku 1942 převzal firmu Franz Frenzel junior, jenž po druhé světové válce spolu s Adolfem Röslerem, potomkem mikulášovické zakladatelské nožířské rodiny, obnovili v německém Sebnitz firmu na nože Sebnitzer Stahlwaren (Sesta). V roce 1946 byla i šenovská továrna  znárodněna národním podnikem Sandrik Bratislava. Postupně výrobu  převzal n. p. Mikov. V roce 1949 se odsud začínaly převážet stroje do Mikulášovic. Provoz v šenovské továrně byl ukončen v roce 1955, poté byly budovy upraveny pro bydlení, k čemuž slouží dosud.

Výrobky se setkáváme se středně jemnými jedno až šestidílnými kapesními noži, středně velkými noži loveckými a cestovními noži, dýkami, louskáčky na ořechy, lopatkami na dorty, kuchyňskými vidlicemi, klíšťkami na cukr, nerezovými příbory, noži na ovoce, loupáčky pomerančů, noži na dopisy a specialitou byly reklamní nože a nůžky s dutou čepelí. Podnik vyvinul několik rakouských a německých patentů a zaměstnával až 300 lidí. V roce 1942 se uvádí jako společník Franz Frenzel. 
 Sandrik se nesmazatelně zapsal do paměti Šenovanů a dnes již této bývalé továrně nikdo jinak neřekne.

K této továrně, která pod světoznámou značkou Sandrik vyráběla kvalitní nože a příbory, včetně snad nejoblíbenějšího nožíku houbařů a turistů „rybičky“, patřil ještě na začátku 19. století továrenský rybník s náhonem, kde byla pomocí malé turbíny vyráběna elektrická energie, zásobující celou továrnu. Zaměstnanci firmy bydleli v těsném sousedství továrny v činžovním domě s velikou udržovanou zahradou obklopenou ručně tepaným plotem. Továrna byla z části v roce 1955 přebudována na garáže a na byty. Do 90. let tu byla po dlouhá léta klempířská dílna okresního státního podniku Děčín. Rybník byl zrušen a zasypán v roce 1978. V roce 2000 byl odstřelen i tovární komín.

Mikuláš Pernitzky ve své knize „Nože a nožíři v Československu uvádí:
„Šlo o středně velkou firmu, jejíž předválečná roční výroba se pohybovala okolo 1 000 000 nožů, z nichž 80 % bylo určeno k prodeji v Československu a 20 % se vyváželo do zahraničí.
Nože z továrny Franze Josefa Frenzela z Velkého Šenova současní sběratelé často zaměňují s produkcí továrny Franze Frenzela z Mikulášovic, i když obě firmy spolu neměly nic společného.

V továrně F. J. Frenzela ve Velkém Šenově se od roku 1919 vyráběl levný selský nůž se střenkami z lisovaného plechu (vzhledově imitující paroh). Na těchto střenkách byl vylisován nápis SARAJEVO. Po roce 1948 už nebyl nápis SARAJEVO, ale DUKLA".

Plný název:
FRANTIŠEK JOSEF FRENZEL
Messerfabrik 1894-1944
TOVÁRNA NA NOŽE, Velký Šenov 1944-1945 
Národní správa 1945-1946    správce p. Bubník 
SANDRIK národní podnik 1947