Jdi na obsah Jdi na menu
 


Noční Lovec

6. 6. 2014

   V lesních houštinách mezi Mikulášovicemi a Velkým Šenovem se jednou usadila tlupa lupičů, která ohrožovala pocestné i obyvatele okolních obcí. Několikrát se vesničané sdružili k obraně a protahovali lesem, hledajíce loupežníky, leč marně. Lupiči se dovedně rozptýlili a skryti v brlozích zemních děrách, jeskyních i dutých kmenech, přečkali pronásledování, dokud znavení pronásledovatelé nezanechali marného úsilí.

    Uprostřed tohoto lesa bydlil v malé chýši, kterou si sám sroubil, lovec Petr. Vesničané ho často navštěvovali, aby u něho vyhledali radu nebo pomoc. Pomohl i poradil, ale i nadále se stranil lidi a žil o samotě. Lidé věřili, že dovede prorokovat budoucnost a zná i tajemné přírodní síly. K němu se tedy utekli po dalším bezvýsledném pátrání a vylíčili mu své trápeni s loupežníky. Petr je mlčky vyslechl, zřejmě pohnut jim děkoval za důvěru, kterou v něho skládají a vyzval je, aby příštího dne za soumraku přišli k němu ve vši tajnosti v co největším počtu a pořádně se ozbrojili.

    Lidé odcházeli udiveni jeho tajuplným jednáním. Za soumraku se však shromáždil u jeho chýše početný ozbrojený houf, vyčkávající jeho dalších pokynů. Petr je přijal mlčky s vážnou tváří. Tiše je vedl na hráz několika spojených lesních rybníčků. Tu se rozhovořil. Chmurně a vážně jim vylíčil divoký a bezuzdný život, jaký vedl ve svém mládí, než poznal, že na něm lpí prokletí. Kamkoliv přišel mezi lidi, neštěstí a strázně táhly v jeho patách. Věštecký sen mu naznačil, že může být zbaven svého prokletí, jestliže pomůže lidem utlačovaným, odkázaným jen na jeho sílu a um. Poté poradil shromážděným, aby po zničení lupičů vypustili rybníčky a hledali na jejich dně. Lupiči tu skrývali své poklady.

   Domluvil, rozmístil tiše své ozbrojence a vybídl je, aby v naprostém tichu vyčkávali. Zanedlouho praskot větví, šouravé kroky i občasné zařinčení zbraně prozradilo, že lupiči se tiše stahují k hrázi rybníků. Strhl se prudký boj, v němž byli lupiči z velké části pobiti a jen malá hrstka zraněných a potlučených loupežníků se zachránila útěkem. Vesničané, až na nějaké škrábnutí, neměli ztrát. V bojí však nalezl smrt lovec Petr.

    Vděční venkované ho pohřbili na stejném místě, kde hrdinně a šlechetně padl.  Rybníky vypustili a nalezenou kořist si spravedlivě rozdělili. Později byly rybníky vysušeny a změněny v lesní loučky. Lidově se tu říkalo Na kořisti.

      Noční lovec Petr, jehož život byl opředen záhadami, býval i nadále viděn    náhodnými pocestnými, jak dlouhými kroky prochází, hnán ustavičným neklidem těmito lesy.