zdroj: SOA Děčín

Učitel Josef Maria Fiedler,  

narozen 25.9.1858 jako Josef Maria Swoboda, čtvrtý potomek z devíti dětí v židovské rodině dlouhodobě usazené v Neustupově čp. 6, okres Benešov, Středočeský kraj. Je autorem historické naučné knihy „Vlastivěda politického okresu Šluknov“. Jeho otec, obchodník Florian Swoboda, se narodil 1.6.1827 v Neustupově čp. 63, Markusovi Fiedlerovi a Marii roz. Swobodové. Florian Swoboda se dne 10.1.1852 v Neustupově se oženil s Marií (*1825), dcerou Sofie Moravetz ze Skuhrova u Sedlčan.

Po absolvování povinné školní docházky začal Josef Maria Fiedler studovat na čtyřletém učitelském ústavu v Českých Budějovicích, které dokončil v roce 1878. Ještě v témže roce nastoupil do školy ve Starých Křečanech, kde působil jako pomocný učitel až do března roku 1883. Co jej zavedlo ze středních Čech do Šluknovského výběžku v roce 1878, se už nedozvíme.
 
V roce 1882 konvertoval od židovského vyznání ke katolické církvi a dne 8.9.1882 se ve Starých Křečanech nechal pokřtít. Zároveň v této době začíná používat německé příjmení svého dědečka z otcovy strany Fiedler, které se více hodí pro život v německy mluvící části Čech. Křest podstoupil pravděpodobně z důvodu sňatku s katoličkou Marií Annou, nar. roku 1857 ve Vlčí Hoře.

Od dubna do srpna roku 1883 Josef Fiedler krátce vyučoval v Novém Hraběcím a v novém školním roce od 1.9.1883 vyučuje ve škole v Brtníkách, kde působí nepřetržitě do 31.8.1894.

Jako mladý učitel začal v tomto kraji bádat v oblasti místní historie; jeho eseje a články vycházely v Rumburských novinách (Rumburger Zeitung) a odborných časopisech; v Brtníkách v roce 1888 sepisuje publikaci „Příspěvky k historii průmyslové lokality Brtníky“ (Beiträge zur Geschichte des Industieortes Zeidler), kterou vydává Heinrich Pfeifer v Rumburku. 

Podle vyhlášky okresní školní rady (Bezirk Schul Rat) ze dne 25. srpna 1838, je pan Josef Fiedler, dosavadní učitel v Brtníkách, jmenován prozatímním učitelem v Šenově a nastupuje zde na své místo od 1. září 1894.
Při působení v Šenově sepsal v roce 1897 svou nejdůležitější knihu, Vlastivědu politického okresu Šluknov (Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau), která byla vydána v Rumburku Heinrichem Pfeiferem v roce 1898 vlastním nákladem dvou okresních učitelských spolků. Kniha má 481 stran a mnoho tehdejších fotografií a do dnešních dní zůstává stěžejním materiálem pro historii místního kraje.

Dne 19. prosince 1901 Josef Fiedler dlouhodobě onemocněl a uzdravený se vrátil k výuce 28. dubna 1902. Jaká nemoc ho trápila, se nepovedlo zjistit.

Podle výnosu c.k. Okresní školní rady ve Šluknově ze dne 30. dubna 1904  byl prozatímní starší učitel Josef Fiedler jmenován prozatímním řídícím učitelem na chlapecké a dívčí obecné škole v Šenově. Jako učitel v té době působí již téměř 26 let, z toho 10 let vyučuje v Šenově.

Na svou žádost byl od 1. srpna 1905 uvolněn z funkce řídícího učitele. Jeho manželka, Anna Marie Fiedlerová, byla dne 10.6.1905 z iniciativy svého manžela přijata do psychiatrické léčebny v Kosmonosech, která byla v té době k Šluknovskému výběžku nejblíže, kde o rok později, dne 14.6.1906, umírá na zánět pohrudnice. Příčina hospitalizace v léčebně není známa. Josef Fiedler v té době zřejmě pobývá poblíž léčebny. Po úmrtí manželky nastupuje Josef Fiedler s novým školním rokem do školy v Novém Hraběcí čp. 49 kde byl výnosem c.k. Zemské školní rady ze dne 2. února 1906 č. zápisu 3556 jmenován ředitelem školy, s nástupem do funkce 1. srpna 1906.

Josef Fiedler byl 13 let vdovcem, než se ve svých 61 letech podruhé oženil, a to s Annou Ludmilou Čupíkovou, nar. 5.10.1869 v Dubé (Hirschberg) rodičům Josefu Čupíkovi a Terezii roz. Kumpe. Tento druhý sňatek dne 26.8.1919 proběhl ve škole v Novém Hraběcí, kde pan učitel již 13 let působil a bydlel. Obě manželství Josefa Fiedlera zůstala bezdětná.

V roce 1921 jsou manželé Fiedlerovi evidováni bydlištěm stále ve škole v Novém Hraběcí. Ředitel školy odešel do důchodu v roce 1922 a s manželkou se přestěhovali do Rožan čp. 1.
Až v létě roku 1927 manželé odchází ze Šluknovského výběžku a stěhují se za příbuznými do Lovosic. I v důchodu byl Josef Fiedler velmi aktivní, v novém místě se i nadále angažuje ve školství a mládežnických spolcích, cestoval do Palestiny, Egypta a Itálie, také trávil dlouhý čas v archivech a připravoval nové vydání a pokračování Vlastivědy pod názvem „Nejstarší historie Nizozemska, a to o rozšířeném území Šluknova, Rumburku a Varnsdorfu. To již bohužel nestačil vydat knižně a rukopis se dnes nachází okresním archivu v Děčíně.

Na jaře roku 1937 utrpěl zlomeninu nohy, na jejíž následky a komplikace v souvislosti s cukrovkou zemřel v nemocnici v Litoměřicích dne 5.12.1937 a byl pohřben v Lovosicích. O úmrtí staršího učitele (Oberlehrer) Josefa Fiedlera informoval článek v Reichenberger Zeitung (německý deník) ze dne 13.12.1937. Manželka Anna Ludmila zemřela v roce 1943, též byla pohřbena na místním hřbitově v Lovosicích, což dokládá zápis v knize "Pozemková kniha rodinných a vlastních hrobů na novém hřbitově", hrob 205 a u. b - fond Archiv města Lovosice, kniha 5: „Pohřbena na lovosickém hřbitově vedle svého manžela.“
Pomník bohužel nebyl zachován, při prohlídce Lovosického hřbitova v březnu 2024 již nebyl nalezen.