Jindřich Růžička (Heinrich Ruzićka 1789-1850) a raná fáze industrializace v severočeském Šenově.

Důležitým aktérem v raném období industriální historie Šenova v severních Čechách byl Heinrich Rusitzschka, nebo, jak on sám sebe píše, Ruzićka. Další způsob psaní jména najdeme na jeho náhrobku, který se zachoval na šenovském kostelním hřbitově, a to Rusitzka. Způsob psaní jeho jména se velmi různí, pravděpodobně také proto, že česká a moravská jména jsou v oblasti severních Čech (Niederlandu), neobvyklá a způsob psaní nejednotný.

Heinrich Ruzićka se narodil 31.5.1789 v Třebíči na Moravě, vyrůstal ale v severních Čechách (Niederlandu). Jeho otec Joseph Ruschitzka byl svobodníkem infanteriregimentu von Hohenlohe a několik let žil v Šenově, kde se mu v období od 1793 až 1798 narodily čtyři děti. Šenov opět opustil, pravděpodobně kolem roku 1800. V registrech vojáků – Mannschaftsbüchern – z té doby o něm každopádně není zmínka. Roku 1816, když v Šenově čp. 13 zemřela jeho dcera Magdalena, však již nežil. Heinrich Ruzićka pobýval zřejmě v Malém Šenově a poprvé je jeho jméno zmiňováno v matrikách 22.9.1814 u příležitosti jeho sňatku s Theresií, dcerou tesaře Antona Pietschmanna, Malý Šenov čp. 43. Šenov čp. 13 je tak nadále místem jeho pobytu, zde se mu také narodily jeho čtyři děti, které ale záhy, ještě v dětství, zemřely. V matrice bývá uváděn jako prýmkař (Schnüerenmacher) a později jako stuhař. To se změnilo nejpozději v roce 1825, kde je v adresáři obchodních společností a továren (Handlungsgremien und Fabriken) zmiňován s poznámkou, že vyrábí mušelín, bavlněné ložní textilie (gestreifte Badner und Niederländer Bandel). Na jiném místě pak je zmiňován, že obchoduje s barchetem, kombinací plátna a bavlny.

Od této doby je pak uváděn v oficiálním věstníku, ročně vydávaném českém přehledu průmyslu a obchodu v Rakousku, a v obdobných adresářích pod heslem „stuhy“ jako továrník. Tím se zařadil mezi ostatní tehdejší továrníky své doby, například bratry Ambrose a Josefa Hillovy ze Šenova, Augusta Liebische z Leopoldky a Josefa Frinda z Malého Šenova. Opakovaně je uváděno, že Heinrich Ruzićka nabízí své stuhy na trzích ve Vídni. Tak je kupříkladu uváděna v roce 1838 adresa „auf der Freyung, Landskrongasse, Hütte 190“.

Nejpozději v roce 1834 je v matrice jako další adresa jeho bydliště uváděna Leopoldka čp. 5. Není však jasné, zda to nebyla adresa jeho výrobny. Obě adresy se průběžně zaměňují. V Leopoldce čp. 5 pak v roce 1837 zemřela jeho manželka Theresia, uvedená jako žena výrobce stuh. Krátce na to se oženil s Marií Amalií Paul, pocházející ze stejného domu, Leopoldka čp. 5, dcerou obchodního cestujícího jménem Franz Josef Paul a jeho ženy Franzisky, dcery Franze Jägera, mlynáře v Leopoldce, který byl ústřední osobou místního veřejného života. Rok na to získal Heinrich Ruzićka od svého švagra celou usedlost Leopoldka čp. 5. V adresáři českých obchodníků se roku 1841 přímo hovoří o továrně na prýmky, ale vždy v Šenově. Přesná adresa není uvedena. Pravděpodobně měla sídlo v Šenově čp. 13. Neví se to, neví se ani, jak došlo k tomu, že se z Heinricha Ruzićky stal výrobce stuh. Ostatně v tzv. Liehrově kronice je psáno, že Heinrich Ruzićka nejdříve pracoval u Josefa Frinda v Malém Šenově, později podnik provozoval sám a teprve poté, jako první v Šenově, působil jako účetní a posléze vlastnil barvírnu. Protože Josef Frind roku 1838 zemřel, nemáme dalších zpráv. V roce 1847 prodal Heinrich Ruzićka usedlost Leopoldka čp. 5 továrníkovi Ambrossu Hillovi z Šenova a místo toho zakoupil v roce 1849 usedlost v Leopoldce čp. 12, kde také 17. 9. 1850 na následky těžké nemoci ve věku 61 let zemřel. Zanechal po sobě svou ženu Amalii, která zřejmě obchod dále vedla, a v roce 1839 narozenou dceru Amalii, která se roku 1861 provdala za knihtiskaře a majitele továrny na kartony Franze Strobacha. Tím byl vlastně založen uctívaný a rozvětvený rod továrníků a obchodníků v severních Čechách a Sasku.

O životě Heinricha Ruzićky je toho známo z církevních a obecních matrik té doby dost, co však se přesně neví, je přehled jeho podniků, s výjimkou těch, které jsou známy ze starších archivních pramenů ze 30. a 40. let 19. století. Heinrich Ruzićka byl také, zdá se, šikovným podnikatelem, alespoň podle jedné zprávy, kde se píše, že se ve své době finančně podílel na několika podnicích. Jeho fotografie neexistují, zemřel dříve, než byla tato technika objevena. Rovněž tak nejsou k dispozici ani dopisy nebo jiné dokumenty. Zůstávají nám pouze stopy, které zanechal v různých příručkách a jiných pramenech.

Dr. Andreas Hille hille-schoenau@web.de, překlad J. Straňák, M. Turyna

pomník u kostela Heindrich Rusitzka *31.5.1789 † 17.9.1850 a prvorozený vnuk Franz J.osef Strobach *14.1.1863 † 24.5.1863 (Enkel  H. R.)

Heinrich Ruzićka (1789-1850) und die Frühphase der Industrialisierung in Schönau/Nordböhmen

Ein wichtiger Akteur in der Frühzeit der industriellen Geschichte von Schönau in Nordböhmen war Heinrich Rusitzschka, oder wie er sich wohl selbst schrieb: Ruzićka. Eine weitere Schreibweise findet sich auf seinem Grabstein (Abb. 1), der sich auf dem Schönauer Kirchfriedhof erhalten hat: Rusitzka. Die Schreibweise des Namens variierte sehr stark, vermutlich auch deshalb, weil ein böhmisch/mährischer Namen für das nordböhmische Niederland doch eher ungewöhnlich und die Schreibweise damit ungeübt war.

Heinrich Ruzićka wurde am 31.05.1789 in Trebitsch/Mähren geboren. Aufgewachsen ist er jedoch in Schönau/Nordböhmen. Sein Vater Joseph Ruschitzka war Gefreiter im Infanterieregiment von Hohenlohe und lebte einige Jahre in Schönau, wo von 1793 bis 1798 vier Kinder geboren wurden. Möglicherweise hat er Schönau um 1800 auch schon wieder verlassen. In den Mannschaftsbüchern jener Zeit taucht er jedenfalls nicht auf. 1816, als seine Tochter Magdalena in Schönau Nr. 13 starb, war er anscheinend nicht mehr am Leben.

Heinrich Ruzićka verblieb wohl in Kleinschönau und tritt das erste mal in den Büchern mit seiner Eheschließung am 22.09.1814 mit Theresia, einer Tochter von Anton Pietschmann, einem Zimmermeister in Kleinschönau Nr. 43, in Erscheinung. Schönau Nr. 13 ist von nun an sein Wohnsitz, hier werden seine vier Kinder geboren, die allerdings alle bereits im Kleinkindsalter versterben. Stets wird er in den Kirchenbucheinträgen Schnürenmacher und dann später Bandweber genannt.

Das änderte sich spätestens mit dem Jahr 1825, als er in einem Adressbuch der Handlungsgremien und Fabriken mit dem Hinweis genannt wird, dass er „Mousselin [Gewebe in Leinwandbindung], Bercails [Bettwäsche aus Baumwolle], gestreifte Badner und Niederländer Bandel fabriciert“. An andere Stelle wird erwähnt, dass „Barchent“ gehandelt wurde, ein Mischgewebe aus Leinen (Kette) und Baumwolle (Schuss).
Von nun an wird er in den offziellen Mitteilungen wie dem jährlich erscheinenden böhmischen Schematismus zu Industrie und Handel in Österreich und diversen Adressbüchern gemeinsam mit anderen unter dem Stichwort „Bänder“ als Fabrikant aufgeführt. Er stand damit in einer Reihe mit weiteren frühen Fabrikanten jener Zeit wie den Gebrüdern Ambros und Josef Hille aus Schönau, August Liebisch1 aus Leopoldsruh und Josef Frind2 aus Kleinschönau. Wiederholt wird erwähnt, dass Heinrich Ruzićka die Märkte in Wien „mit Bändern“ besucht, so wird z. B. 1838 die Adresse „auf der Freyung, Landskrongasse, Hütte 190“ angegeben.
Spätestens mit dem Jahr 1834 wird in den Kirchenbüchern als weiterer Wohnort Leopoldsruh Nr. 5 genannt. Oder war das gar die Produktionsstätte? Beide Adressen wechselten sich nun ständig ab. In Leopoldsruh Nr. 5 starb 1837 seine Ehefrau Theresia als Frau eines Bandfabrikanten. Kurze Zeit später heiratete er die aus eben jenem Leopoldsruh Nr. 5 stammende Maria Amalia Paul, eine Tochter des Reisemannes Franz Josef Paul und seiner Gattin Franziska, die wiederum eine Tochter von Franz Jäger war, Müllermeister in Leopoldsruh3 und zentrale Gestalt im öffentlichen Leben jener Zeit. Im Jahr darauf erwarb Heinrich Ruzićka von seinem Schwager das Anwesen Leopoldsruh Nr. 5 gänzlich. In einem Adressbuch der Kaufleute Böhmens wird 1841 direkt von einer Schnürenfabrik gesprochen, allerdings jedesmal unter Schönau. Die genaue Anschrift der Fabrik ist leider nicht bekannt. Möglicherweise war sie unter Schönau Nr. 13 angesiedelt. Wir wissen es jedoch nicht. Wir wissen aber auch nicht, wie es überhaupt dazu kam, dass aus Heinrich Ruzićka ein Bandwarenfabrikant wurde. Allerdings wird in der sog. Liehrchronik4 berichtet, dass Heinrich Ruzićka zunächst bei Josef Frind in Kleinschönau arbeitete, eher er später selbst das Geschäft betrieb und als erster auch einen Buchhalter und in Schönau auch eine eigene Färberei hatte. Da Josef Frind im Jahr 1838 starb, haben wir ein weiteres zeitliches Indiz.
1847 verkaufte Heinrich Ruzićka das Anwesen Leopoldsruh Nr. 5 an den Fabrikanten Ambros Hille5 aus Schönau und kaufte statt dessen im Jahr 1849 das Anwesen Leopoldsruh Nr. 12, wo er am 17.09.1850 an einer schweren Krankheit im Alter von 61 Jahren verstarb. Er hinterließ seine Frau Amalia, die das Geschäft wohl weiterführte, und eine im Jahr 1839 geborene Tochter Amalia6, die 1861 den Buchdrucker und Kartonagefabrikanten Franz Strobach ehelichte und damit zur Stammutter eines angesehenen und weitverbreiteten Geschlechtes von Fabrikanten und Kaufleuten in Nordböhmen und Sachsen wurde7.
Über das Leben von Heinrich Ruzićka sind wir über die Kirchen- und auch Grundbücher jener Zeit gut unterrichtet. Was wir nicht genau kennen, war das Portfolio seines Unternehmes, mit Ausnahme dessen, was uns die frühen Quellen der 30iger und 40iger Jahre des 19. Jahrhunderts erzählen. Heinrich Ruzićka scheint auch umtriebig gewesen zu sein, wie eine Nachricht, er hätte sich finanziell an anderen Unternehmen jener Zeit beteiligt, aufscheinen läßt. Fotos gibt es von ihm nicht, dafür ist er zu früh verstorben. Briefe oder andere Dokumente haben sich offenbar ebenfalls nicht erhalten. So bleiben uns nur die Spuren, die er in den Kompendien jener Zeit und den genannten anderen Quellen hinterlassen hat. 

Dr. Andreas Hille
hille-schoenau@web.de

Abb. 1
Grabstein von Heinrich Rusitzky [Rusitzka] (1791-1850) und seinem erstgeborenen Enkel Franz Strobach, Kirchenfriedhof in Velky Šenov, Foto Hille 2000.
Náhrobek Heinricha Rusitzky [Rusitzky] (1791-1850) a jeho prvorozeného vnuka Franze Strobacha, kostelní hřbitov ve Velkém Šenově, foto Hille 2000.
Abb. 2
Grabstein der Familie Strobach aus Schönau Nr. 380 auf dem Neuen Friedhof von Velky Senov. Neben Amalia Ruzićka und ihrer Tochter Amalie Strobach fanden die früh verstorbene Enkelin Anna und zwei Urenkelkinder, Maria Franziska und Erhard Franz Strobach, ihre letzte Ruhestätte in diesem Familiengrab.
Náhrobek rodu Strobachů ze Schönau čp. 380 na Novém hřbitově ve Velkém Šenově. Jako místo svého posledního odpočinku v tomto rodinném hrobě našli Amálie Ruzićka a její dcera Amalie Strobachová, jejich vnučka Anna, která zemřela brzy, a jejich dvě vnoučata Marie Franziska a Erhard Franze Strobach.

Literatur

Hille 2012
Die Bandwarenfabrik Hille & Hampel in Schönau (in Böhmen) und Hainspach und die Nachkommen von Ambros Johann Hille. In: Sudetendeutsche Familienforschung XIII/Heft 4 (Regensburg 2012), S. 133-138.

Hille 2013
Die Bandwarenfabrik August Liebisch Söhne in Groß Schönau und Leopoldsruh. In: Unser Niederland Folge 762, 2013, S.136.

Hille 2017
Die Bandfabrik von J. Frinds Witwe in Kleinschönau. In: Unser Niederland Folge 807, 2017, S. 47.

Hille 2018
Die Geschichte von Leopoldsruh. 2. Teil: Die Weiße Mühle. In: Unser Niederland Folge 820, 2018, S. 70.

Marschner 1971
Zur Geschichte der graphischen Betriebe Strobach. In: Unser Niederland Folge 279/80, 1971, S. 73-74.