Polní a silniční kříže stále patří k nejživějším a nejpůsobivějším svědkům zbožnosti, která je rozšířená a hluboce zakořeněná v náboženském životě lidí.. Kříž Aloise Hilleho, stejně jako mnoho jiných, je dodnes dochován jen základně. Kamenný sokl tam stále je, ale původní tělo již mnoho let chybí. V poslední době však byla kamenná základna doplněna novou skupinou barevných postav, takže jeho původní funkce je opět jednoznačná.

 Kříž je na cestě, která začíná na Šluknovské ulici pod továrnou na stuhy Aloise Hille (č.p. 425, nyní autoservis), vede k domu č. 33, dříve „Botzenschneider“ (tak byl odlišně nazýván krejčí), kde se setkává s místní komunikací. Asi po 55 m, stále v prvním úseku cesty, se dostanete ke kříži. Původně vedla kolmo jižní směrem další cesta k dnes již zbořenému domu č. 27 „Schieferdecker-Riedel“.

Kříž Aloise Hilleho byl jedním z polních křížů, které byly navštěvovány při prosebném procesí tři dny před Svátkem Nanebevstoupení Páně. Náboženské procesí začalo brzy po mši svaté a procházelo následujícími zastaveními:

Den 1:  Elsnerův kříž

        Dschosch-Bauerschův kříž

        Kesselschmid-Horltův kříž 

        Kříž u železáren

 Den 2:  Stainův kříž

        Onkel-Alisn kříž

        Barg-Ramschův kříž

        Saln-Honsův kříž

3. den: Franznův kříž

        Kříž Blum‘n Röslrsch

        Kříž Hampel Gartnersch

        Kříž vedle kostelních schodů 

I když dnes již nemůžeme najít žádné stopy některých křížů a u některých dokonce ani neznáme přesnou polohu, znalosti ke kříži Aloise Hilleho jsou mnohem lepší. Začíná to tím, že je znám rok jeho založení. Na základně je napsán rok 1847. Kříž nechal postavit Franz-Josef Hille, výrobce stuh a
školní dozorce z Šenova č. 114, bratr litoměřického biskupa Augustina Bartoloměje Hilleho a společně se svým bratrem Ambrosem Hillem majitel továrny na stuhy v Šenově. Jeho náhrobek je stále zachován na severní stěně věže šenovského kostela a byl zrestaurován, i když bylo chybně uvedeno rodné jméno jeho manželky Gertrud, rozené Frind. V té době, tedy v roce 1847, bydlel Franz-Josef Hille v Šenově č.p. 114, ve velkém hrázděném domě, ve kterém se pravděpodobně vyrábělo i stužkové zboží. Je možné, že letopočet kříže také souvisí s obsazením hospodářství č.p. 27 rodinou Hilleů, protože nejpozději od roku 1850 je zde jako majitel uváděn výrobce stuh Augustin Hille, syn Franz-Josefa Hille.

Naštěstí se dochovaly fotografie, které ilustrují náboženské využití kříže během prosebných procesí v té době. Na jednom z obrázků je oltářní stůl postaven před křížem a potažen bílou látkou, viditelně ozdoben svíčkami a květinami (obrázek 1).

Druhý obrázek ukazuje kříž zezadu. Můžete vidět dvě dcery Aloise Hille ml., pravnuka Franze-Josefa Hille.

 Zdroje mlčí o důvodech, proč Franz-Josef Hille nechal tento kříž postavit. Lze považovat za náhodu, že Carl Menzel nechal ve stejném roce 1847 postavit kříž také na schodech jižně od šenovského kostela. Je však třeba poznamenat, že pro většinu křížů není známo, kdy a kým byly vztyčeny.

Pokud mohla být do veřejného náboženského života věřících zahrnuta jen část z nich, rozhodně se nemýlíme, když předpokládáme alespoň rodinnou pobožnost pro ostatní kříže. Ať tak či onak, stále jsou živou připomínkou tehdejší rozšířené zbožnosti, a tedy památkami náboženského života bývalých obyvatel Velkého Šenova.

německy:

 Hillen Alis‘n Kreuz

Christa Hille aus Schönau Nr. 114 zum Gedächtnis (Christa Hille ze Schönau č. 114 na památku)

Flur- und Wegekreuze gehören noch heute zu den anschaulichsten und beeindruckenden Zeugen einer weitverbreiteten und Tief im religiösen Leben der Menschen verwurzelten Volksfrömmigkeit. Nach dem in den vergangenen Heften über zwei Flurkreuze mit eher individuell geflegten Traditionen berichtet wurde, soll heute ein Wegekreuz vorgestellt werden, das Teil einer gemeinschaftlich geübten Frömmigkeit war. Hillen-Alis‘n-Kreuz, oder verständlicher ausgedrückt: das Kreuz von Alois Hille, ist heute so wie viele andere nur noch rudimentär erhalten. Der Steinsockel ist noch vorhanden, der originale Korpus fehlt allerdings schon viele Jahre. In letzter Zeit wurde jedoch der Steinsockel durch eine neue farbige Figurengruppe ergänzt, so dass seine ursprüngliche Funktion wieder deulich sichtbar wurde.

Das Kreuz befindet sich an einem Weg, der an der Schönauer Landstraße unterhalb der Bandfabrik von Alois Hille beginnt (Nr. 425, heute eine Autowerkstatt), zum Haus Nr. 33, ehemals Botzenschneider, führt und dort auf den inneren Dorfweg trifft. Bereits nach ca. 55 m, noch auf dem ersten Wegeabschnitt, erreicht man das Kreuz. Dort bog früher im rechten Winkel in südlicher Richtung ein katastermäßig noch erhaltener, weiterer Weg ab, der zum inzwischen abgerissenen Haus Nr. 27 „Schieferdecker-Riedel“ führte.

Hillen-Alissen-Kreuz gehörte zu den Wege- und Flurkreuzen, die im Zuge der Bitt-Tag-Prozessionen an den drei Tagen vor Christi Himmelfahrt besucht wurden. Die religiösen Prozessionen begannen jeweils früh nach der Heiligen Messe und berührten folgende Stationen:

1. Tag:             Elsners Kreuz

                        Dschosch-Bauersch Kreuz

                        Kesselschmid-Horlts-Kreuz

                        Kreuz beim Nickelkontor

2. Tag:             Stains Kreuz

                        Onkel-Alisn-Kreuz

                        Barg-Ramsch-Kreuz

                        Saln-Hons-Kreuz

3. Tag:             Franzn-Kreuz

                        Blum‘n-Röslrsch-Kreuz

                        Hampel-Gartnersch-Kreuz

                        Kreuz neben der Osterreiterstiege

Während man von einigen  Kreuzen wohl gar keine Spuren mehr findet und von einigen nicht einmal mehr den genauen Standort kennt, ist die Kenntnislage bei Hillen-Alis‘n-Kreuz weitaus besser. Das beginnt schon damit, dass das Jahr seiner Errichtung bekannt ist: Auf dem Sockel ist nämlich die Jahreszahl 1847 angebracht. Errichten ließ das Kreuz Franz-Josef Hille, Bandfabrikant und Schulaufseher in Schönau Nr. 114, Bruder des Leitmeritzer Bischofs Augustin Bartholomäus Hille und gemeinsam mit seinem Bruder Ambros Hille Inhaber einer Bandwarenfabrik in Schönau. Sein Grabstein ist noch heute an der nördlichen Wand des Schönauer Kirchturm erhalten, inzwischen auch restauriert, wenn auch dabei der Geburtsname seiner Frau Gertrud, eine geborene Frind, verunstaltet wurde. Zu jener Zeit, also 1847, wohnte Franz-Josef Hille in Schönau Nr. 114, einem großen Umgebindehaus, in dem wohl auch die Bandwarenerzeugung stattfand. Möglicherweise korreliert das Datum des Kreuzes auch mit der Inbesitznahme des Grundstücks Nr. 27 durch die Familie Hille, da hier spätestens ab 1850 der Bandfabrikant Augustin Hille, ein Sohn von Franz-Josef Hille, als Bewohner nachweisbar ist.

Durch glückliche Umstände sind Photos erhalten geblieben, die die damalige religiöse Nutzung des Kreuzes im Zuge der Bitt-Prozessionen sehr schön veranschaulichen. Zu sehen ist auf dem einen Bild ein vor dem Kreuz aufgestellter und mit einem weißen Tuch bedeckter Altartisch, der offensichtlich mit Kerzen und Blumen geschmückt ist (Bild 1).

Das zweite Bild zeigt das Kreuz von der Rückseite. Es sind hier zwei Töchter von Alois Hille jn., dem Urenkel von Franz-Josef Hille, zu sehen.

Über die Gründe, warum Franz Josef Hille dieses Kreuz errichten ließ, schweigen die Quellen. Man mag es als Zufall ansehen, dass Carl Menzel bei der Osterreitertreppe südlich der Schönauer Kirche im selben Jahr 1847 ebenfalls ein Kreuz errichten ließ. Jedoch ist zu beachten, dass von den meisten Kreuzen nicht bekannt ist, wann und durch wen sie errichtet wurden.

Wenn auch nur ein Teil von ihnen in das öffentliche religiöse Leben der Gläubigen einbezogen worden sein mag, so gehen wir sicherlich nicht fehl, bei den anderen Kreuzen zumindest eine familiäre Frömmigkeitpflege zu unterstellen. So oder so sind sie auch heute noch anschauliche Erinnerung an die damalige Volksfrömmigkeit und somit Denkmale des religiösen Lebens der ehemaligen Bewohner von Groß Schönau.

Ich bin per Email: hille-schoenau@web.de sowie telefonisch unter: 0345-1205811 zu erreichen.

Dr. Andreas Hille, Lerchenweg 6a, 06110 Halle (Saale)

Abbildungsunterschriften

1 und 2) Hillen-Alis‘n Kreuz, Vor- und Rückseite, um 1940

3) Granitsockel von Hillen-Alis‘n Kreuz mit Stifter-Inschrift (Aufnahme 2020 M. Turyna, Velky Senov)