Ze zápisků šenovského faráře P. Antonína Hiecke, který byl farářem od r. 1854 se dozvíme, že se v roce 1810 vrchnost rozhodla a nechala postavit kolem kostela sv. Bartoloměje kamennou zeď, nákladem 1400 zlatých z farního fondu. Státní podpora činila 24 zlatých. Musel se také dorovnat výše terén kolem kostela. A tak vznikl původní hřbitov. Hřbitov kolem kostela nebyl dosti prostorný a bývalo velice běžné, že se nový hrob vyhloubil na místě starého hrobu. Vykopané a najité kosti se odkládali do takzvané kostní kaple. Tato kaple byla pro tento účel postavena na severní straně šenovského kostela kolem roku cca 1830.

Cituji ze vzpomínek p. Antona Liehra (1820-1907) z roku 1901: „Ještě za mého mládí stály uvnitř kostelní zahrady tři hrušně. To chlapci vždycky se stehenními kostmi mrtvých shazovali z korun stromů hrušky. Když jste se tenkrát zeptali někoho starého: Jak se máte? Odpověděl vám, brzo to skončí tak, že chlapci budou mými kostmi shazovat hrušky z kostelních stromů. Ty stromy určitě nezasadili, když už to byl hřbitov. Je jenom divu, že v té době tady ty stromy vůbec ještě stály, z doby, kdy to byla pouze travnatá zahrada“.

Jelikož původní hřbitov u kostela přibližně po 160 letech nevyhovoval umístěním ani svoji kapacitou. V roce 1880 žilo v Šenově i s osadami celkem 4193 obyvatel. Každý rok lidí přibývalo, až do roku 1910 kdy počet obyvatel dosáhl maxima 5024 lidí, to je 2,5 násobek počtu dnes.

Vrchnost se rozhodla vybudovat hřbitov na jiném místě. Nový hřbitov byl založen na dvou pozemkových parcelách. Jedna p. parcela patřila Šenovské farnosti a druhá, větší p. parcela byla odkoupena od sedláka Johanna Petterse z čp. 316. Ten samý Johann Petters prodal obci 19. března 1875 za 13 000 zlatých celé hospodářství i statkem čp. 316.

K této významné příležitosti založení nového hřbitova obec rozhodla umístit na jižní straně kostela pamětní dřevěný kříž. Ve čtvrtek 1. ledna 1874 byl slavnostně otevřen nový hřbitov v Šenově.

Bylo zvykem nebožtíka pohřbít nejpozději do dvou dnů od jeho úmrtí. Po tu to dobu byl nebožtík uložen v kostele a v den pohřbu přenesen v rakvi v průvodu na místní hřbitov. Od kostela mezi domem čp. 520 a zdr. střediskem vede dnes už stará zapomenutá cesta vysázena lípami až ke hřbitovu. Tudy smuteční průvod nebožtíka vyprovázel k jeho věčnému spánku. Dům ani zdr. středisko v té době ještě nestály, byly postaveny v roce 1930 a 1927. Bohužel po deseti letech, přibližně v polovině cesty ji protne tzv. železná dráha, která byla zprovozněna za velké slávy 14. prosince 1884. Tato dráha byla prodloužením trasy ze Šluknova do Dolních Mikulášovic. Od toho času se smuteční průvody přesouvaly po cestě kterou známe dnes. Tato cesta tam bývala od pradávna a vedla k pozemkům šenovských sedláků. Samozřejmě, že se musel zhotovit přejezd přes železniční trať aby se dalo koleje překonávat koňskými povozy. V roce 1939 byla ulice vyasfaltována až k domkovému sídlišti (výstavba zahájena r. 1915) za hřbitovem. Ze starého na nový hřbitov se přesunulo mnoho pomníčků. Původní hřbitov byl zplanýrován a byl využíván jako zahrada. Kolem kostelní zdi zůstaly pomníky snad aby dodávali atmosféru tohoto místa. Nejstarší pomníky pocházející z 1. pol. 18. století. První uskutečněný pohřeb se tu konal v roce 1818 jak dokládá text na jednom náhrobku, ale do země se tu ukládalo daleko dříve, jen se tomu neříkalo pohřeb. Stará hřbitovní kaple byla zbourána při rozšíření silnice od náměstí směrem na Vilémov v roce 1923. Veškeré kosti co se v kapli nacházely byly přemístěny do stejně velikostně podobné stavby v Leopoldce u starého lomu, kde stála nevyužívaná malá požární zbrojnice na rozcestí cest do Malého Šenova, k Černému rybníku a do Šenova.

Správce hřbitova:

V roce 1875 byl u hřbitova postaven patrový obytný dům, který se stal součástí hřbitova, mimo jiné bydlel i hřbitovní zahradník (správce) Josef Zosel, který se v 38 letech oženil 2.10.1882 s 25letou Karolínou Lorzovou. Bohužel nedlouho na to 2.12. 1886 Karolína umírá a o dvaapůl roku ji následuje její muž Josef, který 9.6. 1889 zemřel na zánět pobřišnice (Peritonitis). Do volného správcovského bytu se nastěhovala rodina 48letého Franze Pietschmanna tkalce stuh ze Šenova čp. 141 s manželkou Marií a třemi dětmi, Franz *1881, Johann *1822, Marie 1885. Poslední jejich potomek Josef se narodil 19. listopadu 1889 již v novém bytě a po smrti otce 31.6.1918, se stal správcem hřbitova. Správce hřbitova bylo placené zaměstnání obcí Šenov. Josef si za manželku vzal 9. února 1920 Martu Margaretu Endlerovou z Lipové čp. 73. První dcera Kristína se jim narodila 12. července 1923. Rodina zde žila až do odsunu. Obecní hřbitov byl v letech 1894, 1920 a 1938 opakovaně rozšířen. I po roce 1945 patřil dům čp. 370 městské správě Velký Šenov a jak už to v té době bývalo, začal chátrat. V roce 1962 byl dům zcela přebudován, střecha i horní patro bylo odbouráno a zbytek přestavěn na márnici. Bytové prostory byly zrušeny. Rada MNV ve Velkém Šenově v roce 1986 rozhodla o výstavbě nové smuteční kapli, která měla být předána do užívání na jaře o dva roky později za částku 2 276 tis. Kčs. Stavba nebyla nikdy realizována a nevyhovující márnice sloužila až do poloviny roku 2015. Veliké změny nastali po roce 1990. Ze hřbitova v té době mizely nádherné žulové pomníky a také krásné kované oplocení. Za posledních pár let se ale hřbitov proměnil v šenovskou chloubu. Hřbitov a smuteční kaple je po mnoha letech opět důstojným místem pro rozloučení.

První pohřbená na novém hřbitově byla Emma Merkvytschková, sedm a půl měsíce stará dívka z Leopoldky čp. 9. Posledním pohřbeným na starém hřbitově byl 29letý Josef Kuře, voják v záloze u c.k. 1 pluku Kaiser Franz Josef I., krejčí z Obědovic čp. 12, okres Hradec Král. v současnosti na návštěvě v Šenově čp. 168. Tak zní matriční zápis. Dále se podařilo zjistit, že se narodil 12. února 1844. Oženil se zde v Šenově 11. 8.1873 s Marií Annou Kettnerovou z čp. 168. V roce 1866 mezi 3. a 11. zářím se vraceli pruské jednotky z bitvy u Hradce Králové. Nabízí se myšlenka, že s nimi do Šenova přišel i vysloužilý voják Kuře. Josef Kuře zemřel na chronický zánět kůže.

 Dům čp. 370 u hřbitova. foto 1936

 Smuteční kaple sloužila jako márnice od roku 1962 do roku 2015.

 Letec. sn. z r. 1950 ukazuje lipovou alej od kostela ke hřbitovu.

  Maketa smuteční kaple z r. 1986

nejstarší vyobrazení domu čp. 370 u hřbitova vlevo, foto 1897