Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hilles Linde in Groß Schönau

11. 4. 2020

Hilleho lípa ve Velkém Šenově.

Pokud jedete na sever od šenovské křižovatky uprostřed obce do Lipové, přejedete nejprve železniční trať a poté uvidíte domy tzv. Fröhlichovy kolonie, malé sídliště, která byla postavena v letech 1912-1914.

Za těmito domy začíná zemědělská půda. Uprostřed polí vynikají dva samostatně stojící stromy, o nichž nevíme nic víc než jméno: „Hampels Linde“ (Hamplovy Lípy).

Pod těmito stromy procházela tzv. Wulkstaig, dobře vyšlapaná, ale nezpevněná stezka, která začínala u statku Patzer-Liebschen v Šenově č. 42 a končila u Karl-Bauer, v Šenově č. 276 a přímo propojovala Horní Šenov s Dolním Šenovem. Překračovala zemědělské pozemky několika šenovských farmářů.

cesta-zvana-wolksteig.jpg

cesta zvaná Wolksteig a Hilleho a Hamplova lípa

 

Tyto mohutné stromy stojí tam, kde cesta protínala východní pozemky rybáře Kindermanna(Šenov č.p. 19). Název „Hampelova lípa“ určitě pochází od původního majitele nebo iniciátora výsadby stromů, ale zatím nebylo možné jej identifikovat.

Pouze 175 m severně od tohoto stromu je další, mnohem mladší lípa, která je více jak sto let stará. Proč stále přesně víme, jak starý je tento strom, bude zde uvedeno. 

Byl rok 1918. První světová válka trvala čtvrtým rokem. V té době byl můj děda Johann Hille vojákem 42. pěšího pluku. Pluk byl zapojen do těžkých a ztrátových bitev v Jižním Tyrolsku v červenci 1918. Vlajka pluku v Terezíně dočasně visela na půl žerdi, jak s hrůzou zjistil Alois Hille, výrobce stužkového zboží z Šenova č. 425, strýc jmenovaného Johanna Hille. Když se Johann Hille z války v roce 1918 bezpečně vrátil domů, rodina jako díky zřídila Boží muka a zasadila lípu. Před ní byla lavička. Byla tam také lucerna, kterou bylo možné zapálit olejem.

Boží muka byla potom pojmenována po Kristu Trpiteli. Na rozdíl od tolika jiných křížků nebyl tento zahrnut do veřejného náboženského života, ale byl používán pouze rodinou pro vlastní rozjímání a pravděpodobně nebyl daleko znám.

Rodina zjevně nevybrala umístění lípy zcela náhodně. Zde končil ve velmi ostrém koutě, uzavřený mezi pozemky rybáře (Kindermanna z č. 19) a farmáře Schneiders-Lies (Strobach č. 37), malý pruh zahrady dlouhodobě patřící k domu č. 27 rodiny Aloise Hille, na kterém bylo možné bez větších problémů zasadit a udržovat strom.

Lípa stále dodnes stojí výrazně v terénu a přežila všechny bouře za posledních sto let. Boží muka však byla po roce 1945 zachráněna a našla nový domov s rodinou, která byla vysídlena ze své vlasti.

 

v němčině

Hilles Linde in Groß Schönau

Fährt man von der Schönauer Straßenkreuzung inmitten des Ortes in Richtung Norden nach Hainspach, kreuzt man zunächst die Bahntrasse und sieht dann die Häuser der sogenannten Fröhlich-Kolonie, eine in den Jahren 1912-1914 entstandene kleine Wohnsiedlung.

Hinter diesen Häusern beginnen die landwirtschaftlichen Nutzflächen. Inmitten der Felder fallen zwei einzeln stehende Bäume auf, von denen man bei dem südlicher Stehenden außer dem Namen: „Hampels Linde“ nichts weiter weiß. Früher zog an diesem Baum der sogenannte Wulkstaig vorbei, ein gut ausgetretener, jedoch nicht weiter befestigter Fußweg, der beim Patzer-Lieb‘schen Bauerngute in Schönau Nr. 42 beginnend und beim Karl-Bauer, Schönau Nr. 276, endend Oberschönau mit Niederschönau auf direktem Wege verband. Er querte dabei landwirtschaftliche Fluren mehrerer Schönauer Bauern. Dort, wo er die östliche Flurgrenze des Fischbauers (Schönau Nr. 19) durchschnitt, steht noch heute dieser mächtige Baum. Sicher rührt der Name „Hampels-Linde“ vom ursprünglichen Eigentümer oder Veranlasser für die Baumpflanzung her, jedoch ist es bislang nicht gelungen, diesen zu identifizieren.

Nur 175 m nördlich von diesem Baum steht eine weitere, deutlich jüngere Linde, die inzwischen jedoch auch schon 103 Jahre alt ist. Warum man heute noch so genau weiß, wie alt dieser Baum ist, davon soll hier berichtet werden.

Man schrieb das Jahr 1918. Der Erste Weltkrieg dauerte nun schon das vierte Jahr. Mein Großvater Johann Hille war zu jener Zeit Soldat im 42. Infanterie-Regiment. Dieses wurde im Juli 1918 in Südtirol in schwere und  verlustreiche Kämpfe verwickelt. Die Regimentsfahne in Theresienstadt hing zeitweilig auf Halbmast, was Alois Hille, ein Bandwarenerzeuger aus Schönau Nr. 425 und Onkel des genannten Johann Hille, mit Bestürzung feststellte. Als Johann Hille 1918 dennoch gesund aus dem Kriege heimkehrte, stellte die Familie als Dank ein Marterl auf und pflanzte dahinter eine Linde. Davor stand eine Bank. Auch gab es eine Laterne, die mit Öl zum Leuchten gebracht werden konnte. 

Der am Holz leidende, gemarterte Christus war dann Namensgeber für das Marterl. Anders als so manches andere Wegekreuz war es nicht in das öffentliche religiöse Leben einbezogen, sondern diente allein der eigenen Familie zur besinnlichen Reflexion und war vermutlich auch nicht weit darüber hinaus bekannt. 

Der Standort für die Linde war durch die Familie offensichtlich nicht ganz willkürlich ausgewählt worden. Hier endete nämlich in einem ganz spitzen Winkel, eingezwängt zwischen den Fluren des Fischbauers (Kindermann Nr. 19) und des Bauers Schneiders-Lies (Strobach Nr. 37), ein kleiner, Gartennahrung genannter Flurstreifen zum Haus Nr. 27, welcher lange Zeit der Familie von Alois Hille gehörte und auf dem man offensichtlich ohne größere Probleme einen Baum pflanzen und hegen konnte.

Die Linde steht heute noch markant im Gelände, hat alle Stürme der vergangenen hundert Jahre überstanden. Das Marterl jedoch wurde nach 1945 geborgen und hat bei der aus ihrer Heimat vertriebenen Familie eine neue Heimstatt gefunden.

Ich bin per Email: hille-schoenau@web.de sowie telefonisch unter: 0345-1205811 zu erreichen.

Dr. Andreas Hille, Lerchenweg 6a, 06110 Halle (Saale)